Barnovský víkend - Odra, Malý a Velký hub, Wilibald a František
Na víkend se zázemím u barnovské přehrady se jede už v pátek po obědě. Na příjezdové planině od Kovářova jsou (očekávané) návěje, ale jde to, Bělásek se nedá :-). Sjedeme k přehradě, ubytujeme se, zapneme topení (ano, je to civilizovaná chata) a jdem na prochajdu, neb už se stmívá později.
Páteční barnovský západ slunce
Scházíme dolů zaniklým Barnovem, miluju kostel Všech svatých, i když se mění v ruinu - bez omítek a po skoro 100 letech působení Přírody je vidět jeho základ, kostra. Některé okenní oblouky ještě drží, obnažený kamenný trup, cihlové vyzdívky kolem oken s železnými "třásněmi" okenních rámů - naši předci uměli stavět. Cesta a pomníky jsou pokryté sněhem, působí uklizeně, je tu klid. Nacházím kus dřeva s parádně tygrovaným vzorem!
Musíme obejít plot obory, hele, pod branou si zvěř vyhrabala dolík, kudy choděj na neřízený opušťák. Jdu v protisměru jejich vychozené stezky, pak už se škrábu se po všech čtyřech po skalisku nahoru, holt nemám kopýtka, na Jahodovou pláň.
Vau, vyjdu na louku a dostanu "výhled" na planinu, nebe plné "křídel" z malých bílých beránků. Stojím, koukám, pak si sednu :-). Nechce se mi, ale slunce sestupuje, to pak bude rychlé. Jsme jak skateboardisti, zhupneme do zářezu vsi a zase nahoru na druhou stranu kopce, na Kozí horku. Stromy jsou tu plné jmelových koulí. Okruhem zpět k chatě, západ slunce je dokonalý, i hřeje (to se mi možná jen zdá) a probarvuje krajinu do červena. K tomu voní čerstvé kmeny podél pěšiny - na řezu některých stromů jsou obrazy, které kreslí ano, houba, ale prostě má talent. Je to jak pohádková knížka o lesních bytostech, různé zvláštní postavičky, i motýli. Seběhneme úvozem na kraj Barnova, kolem sloupku s Pannou Marií a jsme u závory k naší chatě. Zde už je příjemně teplo, a ještě zatopíme v krbu.
V plně vybavené kuchyni je radost opéct připravené naložené maso s kopou zeleniny. Najezená si dotáhnu matraci před krb, zhasnu, nahřívám se a čučím do plamenů. Plánujeme trasu na zítra a hrajeme myslivecké pexeso :-), jsme holt na myslivecké chatě.
Venku je večer milion hvězd, to je požehnání bez světelného smogu. Přímo nade mnou je Velký vůz. Měsíc je pár dní po novu, takže dorůstající srpek je "islámsky" ostrý.
Sobotní okruh - dvě štoly a dvě Panny Marie
Ráno vstáváme bez budíku a stejně jsme, se svačinou a termoskami čaje, v 9 hodin obuti na odchod, máme plán na okruh cca 18-20 km. Projdeme Barnovem, na cestě seberu krásné velké pero - káně nebo orel? Diskuze o velikosti káňat nikam nevede :-) - to včera v pexesu nebylo :-). Je malinko pošmourno a sem tam spadne vločka, teplota je níže než včera, nasazuji rukavice na rukavice... ale co chvíli vytahuju foťák, takže rukavice dolů, rukavice nasadit, rukavice dolů, nasadit .. do háje s rukavicí, ruku do kapsy.
Hlavně nepřejít odbočku, za kostelem doprava ke štole František u Malého hubu.
Ze zamřížovaného dolu jde teplo, ve sněhu je vidět, že dovnitř chodí drobná zvěř, možná se ohřát? Pokračujeme k Velkému hubu, sem tam zahlédneme šedivé laně a opět disputace, těžko říct, zda laň nebo jelen, prý shazují parohy každý rok a jsou si teď, kluci i holky, vizuálně rovni. Nevěřím, to by znamenalo, že nové parohy (i 16terák?) vyrostou od prosince do října??!!! Jsme víkend bez signálu, takže tohle ověřuji až v neděli, a jo, dokonce shazujou až v lednu/únoru, takže ta nádhera na hlavě vyroste jelenovi za 8 měsíců!!!!!! Příroda je neuvěřitelná. A btw, to pero je z káněte :-).
Nalevo vidíme zbytky staveb bývalé osady Schmelzgraben, my míříme přes Olověný vrch na cestu podél Klikatého potoka. Dojdeme k největšímu skalisku Velkého hubu, pod ním je jeden milníček z naší trasy, sloupek s Pannou Marií v zobrazení Neposkvrněného srdce. Co jsem nevěděla, že i původní obrázek na stromě zde zůstal, to je místo, kterému se říkalo "U obrázku". Takže jsou tu teď Marie dvě, jen asi 300 m od sebe. Obě s hořícím srdcem.
Počasí se lepší, nesněží, dokonce se přes mraky klube sluníčko. My se malinko terénně zavlníme nahoru a dolů do Rudoltovic, kde si u hromady, která bývala kostelem sv. Mikuláše, dáme sváču a hovor o politice a budoucnosti Evropy. Slyšíme dusot laní (doufám, že to není černá). Fotím vobr kaluž a při odbočce v úvozu najdu sklep se zbytky vodního řádu. Obcházíme pár budov, v jednom je okno s vázou včetně květin (suchých). Stromy okolo domu mají zvláštně načervenalou kůru, neumím je určit.
Z Rudoltovic si to dáme další planinou, přímým směrem k Odře, kolem zákopů a osamělých stromů, na kterých jsou opět kvanta jmelí. Fotím :-).
Odru slyšíme již zdálky, to je její kouzlo. Pramení vzdušnou čarou vlastně jen kousek odsud, ale jak obkružuje vojenský prostor a nabírá vodu ze všech potůčku zde, je z ní tady už dost mohutná řeka. Přejdeme kovový most u starooldřůvského mlýna a okukujeme mohutné kry na březích. Čeká nás výstup k Dračí štole, i když ta dnes není cílem - chceme ke štole Wilibald. Nakonec najdeme úzkou pěšinu v půli kopce nad řekou a projdeme břidličným polem ke štole. Wilibald je zamčený, ale s baterkou je vidět docela daleko dovnitř. břidlicové kousky zde mají metalický nádech.
Vytančíme mezi mechem obrostlými balvany k Dračí štole. Dnes dovnitř nelezem, je plná rampouchů a ledové krusty venku i uvnitř, což znamená, že by to klouzalo nad hranici únosnosti.
Vracíme se mimo obloukový barnovský most z roku 1908, jdeme pěšinami Kozího hřbetu, abychom měli závěr po asfaltu co nejkratší. Procházíme nad pravoúhlou zatáčkou Odry, u jejího soutoku právě s Klikatým potokem. Máme v nohách 21.2 km, když se zouváme kolem 17 hodiny na chatě, a já mám hlad.
Horká sprcha, ležení a čtení u krbu a výtečná večeře jsou baladou. Zpracovávám štěstí z krásného výletu, libavsko je balzám pro oči i duši. Jen tak, i ten detox bez signálu je fajn. A pak spím jak mimino.
Nedělní boňkovský okruh (zřícenina hradu Puchart a Skalní město)
Ráno poklidit a sbalit, svačiny a čaj do termosek a hurá do auta. Před Kovářovem stojí na poli nehybná důstojná soška - liška. Na rozloučenou.
V Potštátu vrátíme klíče od chaty a popojedeme do Boňkova, kde si navzdory lehkému mrholení dáme okruh zpod Tlustého Jana k Puchartu a ke Skalnímu městu. Na zpáteční červené trase jsou 4 kapličky: Výklenková kaple Panny Marie, Výklenková kaple Andělů strážných, sloupek Boží muka, a v závěru kaple Nejsvětější trojice, která má metr tlusté stěny.
Bělásek nás pak odveze bezpečně domů. Děkuji moc za počasí, které bylo více než milostivé!