Barnovský víkend u přehrady

Lesní a bezsignálový víkend jsme si prožili na východní straně vojenského prostoru. Zas tak dobře to tu nemáme prochozený a tak jsme si v rámci nápravy pronajali chatu u barnovské přehrady. 

Víťa stihnul vybrat do Lubavie schválenou aku motorovou pilu, i koupit. Bereme ji s sebou, protože se budeme toulat lesem a mohly by tam být kousky dřeva, které bych mohla chtít a které bych svou ruční fiskarskou neupižlala, přesto že má pořádná zubiska.

Ve čtvrtek se ukazuje, že si klíče musíme v pátek vyzvednout do 14 hodin. Nastalý zápas - sladit poradu, balení, izon práci, nákup - jsme vyhráli bez prodloužení. A víkend nám tím začal výjimečně už v pátek poo. Lidi, já bych se obecně nebránila 4 dennímu pracovnímu týdnu a 3 dnem volna. Vezeme i kola, na neděli máme objednanou prohlídku Flascharova dolu u Oder a plán okruh na kolech, i možná k prameni Panny Marie ve Skále u Spálova.

Klíče jsme stihli převzít a před vstupem do VVP vystoupáme na rozhlednu, sice rozestavěnou, ale do prvního patra nás pustí a do kraje je pěkně vidět i tak. Pak vítězí Vítězslavovy Milovany, potřebuje nutně první dávku patron pro své domácí projekty, a je to kousek.

Auto necháváme u milovanského hřbitova se zříceným kostelem (kamenný barokní farní kostel sv. Kateřiny, postaven v r. 1730) a jejda, chtělo by to pořádně posekat, tráva po kolena a náletů moc, moc. Kousek nostalgie, na Milovanech jsem byla na své první brigádě, ještě před vstupem do Lubavie.

Jdeme k dopadové ploše. Je krásně, chlap hledá vystřelené patrony a já se procházím, poslouchám ptáky a jen jsem. Planina je posetá vraky aut civilních i vojenských v různém stádiu rzi a prostřílení. Chlap se vrací s taškou těžší o pár kilo a září spokojeností jak sluníčko. Já mu při kochání se také našla hromadu, sype to do tašky a vůbec mu z té radosti nevadí, že s tou zátěží bude pochodovat ještě pár kiláčků. Dál po cestě, která je vojenskou technikou vyjetá až na kamenné podloží, si povídáme o historii a o přírodě, všude to štěbetá, sem tam proletí káně a přes cestu proskáče velká srna. Fotím "diamanty" v listech lupiny, tančící stromy. Na zlomené bříze je největší choroš, jaký jsem kdy viděla. 

Odbočíme z hlavní, kousek od cesty by měl být křížek, ale na pozici dané mapou není, asi už je pryč. Zkratkou od něj můžeme taky, tak zaplujeme do lesíka, já koukám po boulích na stromech, Víťa po zemi a má je, patrony. Pobíhá po lesíku a sbírá.

Já "svou" bouli potkávám až v březovém hájku nad milovanským lomem, jenže nemám pilku. Ukládám do mapy na příště. Kousek od tama ještě prolezeme křoví, je tu spousta tašek z břidlice, a pak ze země náhodně doslovně vykopu nočník! No nic, pro dnešek objevů stačí.

Autem pak jedem k chatě, zastaví nás výjev na louce. Kočkují se tu tiše dva jeleni, nedá se to jinak nazvat, není to souboj (to by řvali a parohy by třaskaly o sebe, jak to známe z října), spíše poměřování p..arůžků, jeden z jelenů se i staví na zadní, pak prchá do lesa a druhý za nim. Pokračujeme v cestě, za chvíli jsme u přehrady. Moment, tenhle celý barák, tuhle novostavbu, máme pro sebe? Tak to je gól, my vybaveni na přežití jako obvykle, spacáky, vodu, pomalu i bombu, a máme k dispozici patrový dům s ohromnou terasou s výhledem přímo na přehradu. Čeká nás voňavý pokojíček s povlečenými peřinami, ručníky, společenská místnost s televizí, americká kuchyň s ostrůvkem. Jo, a spousta stojanů a sejfů na pušky + každý své WC, označené po myslivecku, i Dámy mají paní s puškou.

Jdeme se seznámit s pánem, co drží službu vedle na vodním vojenském cvičišti, pak obejdeme kousek přehrady z levé strany, protože přes hráz je cesta zavřená. Sejdeme k barnovskému památníčku, kde prohrabu svou oblíbenou kamennou hromadu a vylovím kamenný "roh" s krásnou kresbou a dva další kamínky, co mají lůžka po vypadlých čočkách. Dole pod zatáčkou, ejhle, stojí pod břidlicovou stříškou socha Panny Marie s nápisem "Patrona Bavariae, ora pro nobis". Není tu signál, tak to dohledávám až doma, je to modlitební formulář s významem "Patronka Bavorska, modli se za nás". Prý je obecně katolicky Panna Maria uctívána jako patronka Bavorska, a proto se Bavariae často používá v katolických kontextech.

Mám hlad, jdu chystat jídlo a zacvičit si na loučku u terasy, obdivuju skladbu břidlicového kopce u domu. Víťa meje v přehradě v pekáči nalezené patrony a pak je vyskládává na terase a hopsá jak dítě, myslím že si aspoň jednu patronu šoupne pod polštář (já to tak s kameny dělám běžně) :-). 

Mám taky radost, nasávám večer, poslední dva dny mi nebylo moc dobře, důsledek asi očkování proti encefalitidě. Vzpomínám na Tondu, který odešel v pondělí a na hladinu přehrady přistávají volavky. To je dojemné. Jdu k přehradě a nacházím mušličky slávky, fotím zrcadlení červánků na hladině. Ptactvo příjemně štěbetá, jinak je boží klid a ticho. Najíme se a jdeme spát, těšíme se na zítra, počasí slibuje, že bude fajn.

Sobota 31. 5. 2025 - barnovský okruh

Před námi je okruh asi 18 km, balíme i pláštěnky, mají být i bouřky, ale zatím to tak nevypadá, slunce vstalo a jede. Nemáme opalovací krém, tak to bude zajímavé. Nabalíme svačinu (kterou jsem tentokrát podcenila, jak se ukáže) a s batůžky jdeme na Barnov, chichi, schováme se před sluncem do lesa.

V Barnově se potulujeme po domech, podle Lokusu zjišťujeme, že aktuální cesta obcí vede vlastně skrze domy. Koryto potoka je v některých místech vybagrované, moc logiky v tom není. Procházíme vsí, odbočujeme k jednotlivým domům, Víťa mi je pojmenovává podle mapy. Barnov nebyl velký, ale je roztáhlý, připomíná to Hodslavice. Rádi vždy pobudeme u kostela Všech svatých (postaven v roce 1792), je tu fajn atmosféra, a pak i u nového památníčku, co nám posílal Kamil.

Dumáme nad tím, zda by bylo možné z patron vyrobit něco pietního. Napadá mne velký kříž ze skla v kovovém rámu, a v tom skle by byly zalité patrony. JJj, bylo by to kontroverzní.

Pak mi Víťa přinese kousek skleničky, významný kus, šlo by z toho odečíst celý tvar, je docela zajímavá. Hmm, vymodelovat ji tak ve 3D a pak je nechat vyrobit sadu s odkazem na sklenici z Barnova jako oživlou připomínku. 

Při svačině nad oborou se shodujeme na tom, že Barnov je vždy pro nás "zelený", příkrov stromů barví vše do zelena, i fotky. A vzápětí máme shodu i na tom, že Rudoltovice jsou něčím tmavé, černé. A není to jen tím, že je zde obecně hodně černé zvěře :-). Temný hvozd je dnes ale spíše slunečný, touláme se kolem kostela sv. Mikuláše a dalších domech, u fary si "vyzvednu" zbytky sklenek z minula, Víťa se kouká po patronách a sem tam nějakou najde. Procházíme kolem "zpívajícího" stromu, je vykotlaný pod jednou větví tak, že to jako zpívající vypadá. Víťa nachází čudlík na šuplík, celý, já za chvíli kování na dveře/ šuplík. Jsou i zbytky lahví, spíše dna a uražená dna.

Co kdybych je sbírala a udělala z nich obraz. Ideálně je zalít do něčeho průhledného a prosvítit zezadu. Hmm, říkám to nahlas a pak se začnou objevovat po cestě dna lahví. Když potřetí poděkuju, jak zvedám dno flašky, Víťa to nevydrží a říká, já chci taky takhle nacházet patrony. OK, tak požádej. Víťa říká, "chci patrony", a nic .. Vysvětluju, že to chce asi jiný postoj. Jaký? No, já požádala bez prče, tak nějak z čista toho nápadu, který by byl jako živá vzpomínka na to, co už není. "Tak já prosím bez prče", říká chlap. A do 10 minut to začne fungovat, a až do konce dne (a víkendu) nachází patrony.

Lesem se mihne další velká srna. A jako vždy nás Rudoltovicemi provází specifické vrzání větví.

U Beckova statku, ve stínu jasanů, neb na slunku je pekáč, svačíme. To už vidím, že jsem (svou) svačinu podcenila. Naštěstí máme dost aspoň vody. Jsme kousek od lípy, u které jsem si chtěla minule něco odříznout, jenže ouha, zase jsem zapomněla svou pilku na chatě. Ach jo, příště. Víťa mi najde jednu celou lahvičku, příjemná satisfakce.

Blížíme se k místu patronového naleziště, kde jsme minule zalehávali před prasaty a najednou zprava zaryčení. Tuhnu, Víťa 2 kroky přede mnou také zastaví. Vpravo kousek od nás hopsá přes 6 selat a pak bachyně, která je naštěstí žene směrem od nás. My ženeme také od nich, a dost rychlým krokem. Jsme na místě, Víťa chce jít pro patrony, ok, já počkám zde, je tu fajn místo na potulování se. Otočím se zpět na Víťu, říkám mu, buď opatrný, on "jo", a za ním se v té chvíli proběhne bachyně. Prostě výjev jak z hororu. Volám "pojď ke mně" (na Víťu, ne na prase), a on stojí a pro jistotu se ještě rozhlíží. To je balvan. Pak se pohne, naštěstí ke mně, ale neochotně a prase neprase, ještě chvíli zvažuje, že tam půjde. V té chvíli vidíme jedno, dvě prasata a fakt aspoň 8-10 mladých a pak se k nim připojuje další dospělák. Neochotně pouští záměr a prcháme, potichu. Uf.

Safari! Pravda, víme to, Rudoltovice jsou jejich teritorium, ostatně rozryté plochy vidíme dnes všude, Barnov a Rudoltovice jsou pro ně fakt dobrá místa, jsou i autem hůř dostupná, mají tu klid.

Zatočíme směr Odra, ke které dojdeme po stezkách zvěře, nechce se nám po autocestě. Je horko a dusno, ale podél meandrů řeky je chvilkama trochu stín. Sejdeme k mostu a nacházíme břidlicové pecičky, to je fakt netypické, nakonec mám 4 krásné elipsoidy, opět jeden i s čočkou, to je od včera takový leitmotiv, kamínky s lůžkem po jiném kamínku.

Schladím si u mostu v Odře nohy až po kolena, neb dnes je součástí naší cesty i mnoho průchodů kopřivami, oba máme nohy do ruda. Voda tu crčí svižně, čistá a chladná. Ecce homo. První a poslední lidi dnes. Trojice na kolech se ujišťuje, zda jedou dobře. My pak, osvěženi, pokračujeme ve stejném směru. Před námi se přecourá přes cestu laň a dál se pase u cesty, je v klidu docela dlouho, i když se blížíme, až aby se neřeklo odbíhá. U "čmuchajícího" stromu odbočíme nahoru k bývalému břidlicovému dolu (říká se mu Dračí štola, ale nevíme proč) a tam nás čeká VÉÉÉLKÉÉÉ osvěžení. Po 10 krocích do tmy teplota klesne tak, že se sráží pára před pusou. Zapínáme čelovky a opatrně, klouže to, jdem až na konec. Je to gigantický zážitek, bloky břidlice i výška stropu a tma a ticho. Krása.

Na louce před štolou si na chvilku lehnem, je tu příjemně. Obloha se trochu zatahuje, ale nevadí to. Aspoň není tak horko. Déšť nás dohoní až dost dlouho poté, asi ho mateme tím, že od starého barnovského mostu 3x změníme směr (chceme se opět maximálně vyhnout autocestě), železobetonovému mostu u zaniklého Novooldřůvského mlýna tedy jen zamáváme a jdeme celkem vysoko nad Odrou, souběžně s ní. Tady už je to docela důstojný tok, žádný potůček. Přehopsneme potok, a jak stoupáme na poslední cca 1 km úsek, rozprší se, postupně pěkně do husta. Nevadí, nasadíme pláštěnky, Víťa si podkasává sukni, teče mu do bot, já je mám durch, nemá cenu nic kasat. Dojdeme k chatě, to už jen krápe, ale všechny patrony, co měl chlap na terase a ráno byly pěně vysušené, jsou opět mokré. Neva. Sušíme pláštěnky na paroží, ještě že to nikdo nevidí :-), zkoumáme kůži divokého prasete na stěně, vážně jsou to štětináči, kvalita jejich srsti je skoro jako ježčí bodliny.

Drhneme poklady, já sklo a kov, Víťa patrony. Spokojeni jak želvy sedíme na terase, on s pivem, já s kávičkou. Soumrak nad přehradou je dnes malinko mlžný, z lesů se paří. Volavky jsou tu. Je krásně. Poetiku malinko hatí armáda mikroklíšťat, která ze sebe sundáváme, Víťa má některé i přichycené, ale jen zlehka, nestihly to. Je jich jak much, a na špinavých nohou se blbě rozpoznávaj, chce to sprchu. A večeři. Dáme si ji u (podivného) filmu a jdeme spát.

Neděle 1. 6. 2025 - Milovany a Heřmánky

Ráno je jakési těžší a nemluvné, ale postupně se při úklidu probereme :-). Také ještě z Víti sundáme sem tam klíště. Nabalíme auto a vyrážíme směr Flascharův důl, že si projdeme Odry a Emilovu firmu, jenže ouha, kousek nad chatou, kde chytíme signál, přijde SMS, že je z technických důvodů dnes důl zavřený.

OK, jedeme na Milovany. Zaparkujeme v lomu a jdeme otestovat aku motorovku na bouli na bříze, co jsem i našla v pátek. Po krátkém školení jdu na to, je to první řez touto novou pilou, a je fakt lehká, dobře se mi s ní pracuje. Víťa zatím hledá, a nachází, patrony a pak najde skoro infarkt, neb na něj bafne nečekaně Martin, náš kolega z Lubavie. Povídáme chvíli, on pak jede na milovanský hřbitov sekat nálety. Pán Bůh zaplať, Martine, my tě nemít. Víťa dofibriluje, já dořežu bouli a popojedem ještě za roh k "nočníku" nasbírat břidlicové tašky pro zahradu na Wanklovce, když jsme tu - jsou skoro u cesty a jsou pěkné, velké a celé. Já sbírám tašky, chlap patrony, a najde mi krásnou starou ALPA lahvičku, celou, ještě s plastickým logem. Asi pošlu fotku do Alpy s dotazem, jak je stará. 

Jak nakládáme tašky do auta, na Víťu se zaleskne přes cestu patrona. Jde tam a octne se v ráji - je jich tam přes 20, a úplně čerstvých, ani kousek špíny nebo rzi. Miminka. Říkám mu, to máš za tu žádost bez prče, ale asi mne v tom rauši ani nevnímá. 

Auto je už docela plné pokladů, co s odpolednem? Nakonec volíme možnost kouknout do Heřmánek, tam nastartovat kola a udělat si okruh. Čeká nás poslední překvápko. U Heřmánek je taky chata, spíše komplex, přímo u stromu "Prosba psa". Pokud by se to dalo pronajmout, je to i s koupáním a pramicí, pro velkou partu.

Nějak se nám nakonec na kolo nechce - má pršet a asi už jsme přezážitkovaní. Jedem domů, jen v Potštátě vrátíme klíče. Vybalíme, déšť nikde, tlak asi až na podlaze, jak je dusno. Zdřímneme si. Pak nacpu pračku, Víťa vaří, jdu čistit přivezené lahvičky. A pak se během vteřiny probereme. Louh v kombinaci se solí a horkou vodou ne že vypění, ono to z té lahvičky vyletí a rozprskne se po celé kuchyni. Jen tak tak stačím odskočit a letím pak do koupelny drhnout pálící krk a ruce. Vše je od louhu, cibule, parkety, umyté nádobí.

Vydrhneme kuchyň a pak, uklidnění, drhneme i své poklady. Jdu zasadit břidlicové tašky do záhonů k rajčatům a Mirce, která se přichomýtne, říkám, že jsou k dispozici i pro ně, líbí se. Začne konečně pršet a trochu se ochladí. Myslím na Baru, jak se jí vydařil víkend a šití plédu, myslím na naše, že by se jim asi tam, kde jsme byli, možná taky líbilo? Líbily by se mámě břidlicové tašky do záhonů? Přeptám se.

Jak jsem v tom přerovnávání a drhnutí, přesadím doma květiny a je večer. Byl to moc fajn víkend.

Zaniklé obce

https://www.lubavia.cz/obce-vvp 

MILOVANY: https://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=416

BARNOV KOSTEL VŠECH SVATÝCH: https://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=156217 

RUDOLTOVICE: https://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=422