Fraktálově portálová Beruška

Na víkendový detox od světa jsme se s Deny obě těšily. Lidí a podnětů si přes týden užijeme dost, takže vyhlídka na klid rychlebského lesa s minimem lidí .. hmm. Cestování vlakem se nám zdá lepší než auto, umožní nám jít tam a zpět různými trasami. Deny v pátek třináctého (:-)!) vyráží z Prahy o trochu dříve než já z Olomouce, setkáváme se v Zábřehu. Čekáme, až z rychlíku, kterým jsem přijela, udělají České dráhy dva vlaky, a nasedáme do toho, co pokračuje na Jeseník. Deny je zvědavá na Berušku, nejezdí často na místa, kde není NIC, tedy ani elektrika, ani voda :-). Vybavená je ale parádně stoprocentně. Počasí má být slunné až na 30°C v neděli, což nám nevadí, budeme výletovat většinově pod korunami stromů.

Pátek 13.6.2025 - z Ramzové na Berušku

Vystoupíme v Ramzové a v restauraci Ramzovské sedlo parkujeme, povídáme, slunce praží. Posloucháme část poselství od Silvierei o novém věku Gaie a "stuleném časoprostoru" a o bytostech u Bodamského jezera. "Vysílání" přerušujeme po bloku, ve kterém se mluví o budování portálů, pokud je k nim člověk volán, a o principu fraktálu - portál, který vytvoříte pro nějaký typ přechodu (k bytosti, kvalitě etc.) se sám formou fraktálu rozšíří po celé Gaii tam, kde by mohl být také použit. Po staru řečeno, nebo tak nějak, třeba psychologicky, se stane součástí kolektivního nevědomí, přístupného všem. Není potřeba to odedřít jako kdysi a všude je znovu a znovu stavět.

Zvedáme se kolem půl čtvrté vzhůru na Smrk, probíráme různé přístupy fyzioterapie ve vztahu k léčení zánětu v kloubech, v prudším terénu už nemluvíme :-) a šlapkáme. Je krásně, krásně. Deny se líbí rašeliniště kolem vrcholu Smrku, kocháme se zelení lesa. Těším se, že zítra bude les vonět ještě více, pokud jej slunce prohřeje, pryskyřici cítíme už dnes. Na jehličnanech jsou konečky ještě mladé a "silikonové", měla jsem letos ambici je sbírat a naložit na sirup a mast, uvidíme. Dnes je ale sbírat nebudu, spíše v neděli po cestě na vlak, abych je dovezla a zpracovala ještě čerstvé.

Na hraničníkové planině u Smrku (1127 mnm) se držíme žluté/zelené, přehopsáme rašelinišťovou plochu (tuhle planinu mám moc ráda a vůbec mi ten mokřad nevadí) a pak se odpojíme doprava po zelené dolů směr pramen Stříbrného potoka. Scházíme lesní pěšinou, na obou úsecích je původní cesta již od podzimu hodně různorodě vymletá, kdyby člověk nemusel s krosnou dávat pozor na každý krok, bylo by to jen velmi malebné. :-). A pak jej slyšíme, Stříbrný potok, zdroj slídových kamínků. Opláchneme se a chvilku postojíme. Lidi, vážně je nádherně. Sejdeme poslední kusisko pohodovým terénem na cyklostezku, okoukneme Niagárky, hmm, ještě moc netečou, a scházíme k rozcestníku u Konírny. Z dálky vidíme kouř a pak i zdálky lidi, na Konírně někdo je. V lese nabereme vodu do všech petek a uhneme na stoupání k Berušce. Klíče mám, uf, kontroluju, jak stojíme nad údolím a kocháme se paprsky lehce již sestupujícího slunce s výhledem do Stříbrného údolí. Tam půjdeme zítra. Málokdy přijedeme v pátek za světla, tohle je Boží. Ještě kousek, Deny, ještě kousek, a pak se Beruška vyloupne jako vždy tak nějak "zpoza stromu".

Otevřeme, sundáme okenice, vybalíme. Pro vodu dnes jít netřeba, vyjde nám do rána. Musíme roztopit kamna, i když je dost teplo, abychom uvařily. Deny objevuje horní patro a nadšeně si chystá spaní. Je krásně, klid, ticho kromě ptactva. A vedro, i když větráme. Podvečer pískne plch, čtu Deny z kroniky příběh z roku 2018, jeden z nejlepších příběhů. Sedneme si s čajem a kávou na Freudovku, vychutnáváme si přicházející tmu nad údolím, téma: světelné léčení: je možné si představovat světelné Kolo a použít ho pro léčení těla nebo krajiny nebo situace. Např. si člověk nechá přejíždět Kolo po částech těla, kde to potřebuje. Kolo může být i velké jako dům, nebo malinké. Nice. Jdem spát.

V Berušce je VEDRO, celou noc. I když větráme. Plši jsou tišší :-).

Sobota 14.6.2025 - okruh Stříbrného a Bučínského potoka

Ráno vstávám v 6 a jak jdu pro vodu, proplétám se paprsky ranního slunce na výspě nad Stříbrným údolím. Tam dnes půjdeme. Naberu vodu nad Konírnou ve Stříbrném potoce a opláchnu se. Zatopím, vařím čaj, cvičím a jsem.

Deny vstane po osmé, u snídaně probereme nápady na dnešní výlet. O půl desáté jsme na cestě na Dračí hřbet i s kanystrem na vodu, ten si ukládáme do lesíka, nabereme cestou zpátky. Na vrstevnicové pěšině potkáváme staršího pána, jinak ani noha. Na Dlouhém / Dračím hřbětu strávíme více než hodinu, ukazuju Deny staré těžebné jámy, nacházíme mnoho krásných kamenů s krajkovým vzorem a také dračí "šupiny", jak to pojmenovává Deny, je hrozně těžké nechat zde ty hromady kamenných krasavců. Dnes nacházím jiný typ, křemeny srostlé s jinými horninami (žulou etc), nacpu do batůžku jen několik vybraných kousků. Pod pařezem je nora, evidentně živá, a kousek dál na dalším pařezu se do vzduchu tyčí starý zrezlý řetěz. Hodí se i pilka na jeden kořenový výrůstek. Batůžek je docela plný.

Ale kopec nás ještě nechce pustit , a ani nám se odsud nechce, vše je tak nějak v pořádku. Sedíme, vnímáme les, mlčíme. Pak si jako poděkování za krásný čas projdeme cvičení z Lifenetu o vápenco-tvůrcích hor z telepatického semináře na květen 2025, téma "Naše rodina kamenů":

_ _ _ 

Cvičení 1: Šneci a mušle, tvůrci hor (navrhl Marko Pogačnik)

Šneci a mušle patří mezi nejmenší zástupce živočišné říše, a přesto jsou tvůrci hor velkých jako obři. Vytvořili kámen, z něhož jsou složeny některé z největších hor planety. Obraťme se na šneky a mušle, které zde máme v podobě hor. Požádejme je, aby chránili znalosti kamenné rodiny o tom, jak se duchovní dimenze mohou transformovat tak, aby se objevily ve ztělesněné podobě.

1. Představte si, že stojíte před spirálovitým šnečím domem velkým jako normální lidský dům.
2. Procházíte spirálovitou chodbou hlemýždího domu stále hlouběji, až dorazíte na její konec.
3. Najednou se šnečí domeček během chvíle stane stejně malým, jako jsou malé šnečí domečky v moři. Přesto jste stále uvnitř! 
4. Následně se přemístíte do obrovské hory postavené ze šneků, mušlí a minerálního prachu z dávné minulosti.
5. Rozhlédněte se kolem sebe a vnímejte její zářivé světlo. Zaposlouchejte se do zvuku tohoto fantastického světla. Pokuste se uvědomit si jeho poselství pocházející z jádra Země.
6. Vezměte nejbližší kámen, pokud máte nějaký po ruce, nebo uchopte kámen ve své fantazii. Vstupte do hmotné podstaty a bytí kamene, jako byste procházeli tou samou spirálovou chodbou.
7. Spřátelte se se všemi kameny. Vnímejte láskyplnou odezvu kamenů rozmístěných po celé planetě.
8. Až půjdete příště na procházku, prociťujte stejným způsobem takovéto spojení s kameny. 

_ _ _ 

Chlad nás vyžene. Sejdeme na vysluněnou louku na dračím "ocásku", svačíme. Vůně pryskyřice je omamná, slunce se do nás opírá. Seběhneme k Nýznerovským vodopádům. Hele, lidi. Deny okoukne vodopád, ale do vody se po kolena noříme kousek níž, do Bučínského potoka. Líbí se nám soutok obou potoků, a jak kráčíme po schůdkách nahoru k cestě, míjíme sousoší "dlouhého polibku" velkého balvanu se stromem. Jak se to vlastně stane? Kdyby se ten kámen přivalil, tak ten strom zlomí. Tak že by strom rostl vedle balvanu a postupně jej zvedal, jak sílí? 

Stoupáme k vodopádu Bučínského potoka, zde jsou viditelné pozůstatky loňských povodní, kořeny stromů podemleté, koryto potoka má porušené břehy. Cihlu s nápisem DIDIER, co se válí uprostřed ničeho, opíráme o nejbližší strom.

_ _ _

Jméno Didier je původem francouzské, je variantou jména Dezider, odvozeno od latinského slova "Desiderius," což znamená "žádoucí" nebo "chtěný."
_ _ _

Na posledním úseku zpáteční cesty probíráme téma výstavby silnice I/35 - dálnice přes údolí Českého ráje, špinavým podraz, která se stal během Covidu. Po vyčerpání oficiálních legislativních cest se skupina kolem Terezie snaží ve spojení se živou Zemí přizvat k zastavení stavby bytosti, žijící na různých místech údolí. Tip na výlet: oslí farma v Žernově: https://www.oslistezka.cz/. 

Vytáhneme kanystr z křoví, odložíme batohy s kameny, sejdeme pro vodu a umýt se. Konírna se jeví již prázdná, zamčená, okoukneme ji. Na Berušce uvaříme a užíváme si večer. Vracíme se k poselství od Silvierei, o tvorbě portálů/ fraktálů. A jdeme jeden udělat, každá pro svou bytost. Sedíme v tichu a vizualizujeme, je to paráda. Osvobozuji šedivou rozčilenou entitu rysího typu s velkými drápy. Trpělivě nabízím možnost mostu, ale nechávám to na "vesmíru", zda to dovolí. Ve výsledku mám po svém boku světelného hranostaje, který radostně metá ležaté osmičky a zůstává se mnou.

Trochu se předbalíme, zapíšeme se do kroniky, doplníme dřevo, ať toho nemám ráno tak moc. Čteme si ve spacácích, dobrou noc, zítra se vracíme do civilizace. Plši opět tiší.

Neděle 15.6.2025 - dobrodružná cesta přes Lví horu

Ráno vstaneme, poklidíme a v 9:26 vše hotovo, loučíme se s Beruškou. Máme krásné 3 a 3/4 hodiny na cestu přes Lví horu. Popereme se se stromky cestou na Hřebínek (Střírný vrch) a já až posléze zjistím, že mi les vzal můj černý šátek. kousek se vrátím, ale nenajdu ho. Zato Deny při čekání na mne najde desku v zemi v nápisem Nro. odkopu kousek a je tam "2", celé tedy !Nro. 2". Krásně to nasedá na naši diskuzi o tom, jak se synerguje modlitba, pokud jsou lidé dva a více. Deny napadá, že bychom naše včerejší cvičení ohledně tvorby portálu/fraktálu pro bytosti měly stvrdit vodou, a než se nadějeme, odvede nás pěšina k prameništi. Malá zacházka, ale jak příhodné. Ponoříme ruce do Bučínského potoka a dokončíme práci ze včera.

PNa Studeném trochu znejistíme, směrovník říká do Horní Lipové 9 km. TO JE ASI BLBOST?! Na Lví hoře, kde svačíme, směrovník neústupně trvá na 8,5 km. To nedáme, jak je možné, že by to Víťa s klukama ušel za "pohodové 2,5-3h"? Ok, tak sejdeme u Oblého vrchu dolů a stihneme to. 

A zde začíná dobrodružství: přejdem odbočku k Oblému vrchu skoro o 1 km, a pak z důvodů časové tísně se řítíme kopcem diagonálou dolů na stezku. A je to docela nářez, je vedro, hromady listí a klacků pod nohama klouže. Chytnu se kmínku a ejhle, nedrží, za mnou padá celý strom k zemi. Deny je někde kus vejš, už se ani neslyšíme. Sejdeme se nakonec na odbočce a pokračujeme a po 20m jsme opět zcela mimo trasu, takže druhá diagonála. Pak už jsme ve správném loubí a klušeme dolů. V Dlouhé dolině se u potoka opláchneme, máme 30 minut, to by mělo stačit, rychlou chůzí míjíme kapli Proměnění Páně a sv. Nektaria Eginského. K viaduktu už na nás opět pálí slunce teplotou 30°C, pěkně z nás teče, jak to na nádraží bereme zkratkou přes penzion, a pak zatáčku nahoru. NÁDRAŽÍ, JSME TU. A máme ještě 15 minut. Pod kohoutkem Slezského horského pramene ze sebe uděláme lidi, umyvadlo je vedle vstupu do muzea Slezského semmeringu. Ten až příště, vlastně to znám z Kremnice, tam také vlak objížděl celé údolí, probíráme to, jak vysypáváme z bot celý les.

Ve vlaku se snažíme zahnat padání do (k)limbu doposlechem Silvie Rei. Mapuju ujdenou trasu a říká 10,3 km a chtělo by to 4 hodiny bez bloudění! .-)

Deny v Zábřehu přestupuje na pražáka, já o stanici dál, v Mohelnici na spěšňák do Čevenky, kde už na peróně stepuje ten můj chlap, se zády spálenými od slunce. Hurá na chalupu brousit kameny a dřeva!!

P. S. Ne, Víťa to s klukama nešel přes Lví horu!!! Proto nám to časově nevyšlo. Chichi.

P. P. S. Světelný hranostaj a světelné Kolo jsou stále se mnou.

Tip na výlet: oslí farma v Žernově: https://www.oslistezka.cz/  

Další cvičení z Lifenet

Část 2: Spojení s oblázky (navrhla Tea Golob)

Existuje mnoho druhů kamenů, které můžeme pozorovat a obdivovat. Vyskytují se v různých minerálech, tvarech, barvách, velikostech a hmotnostech. Spojení s nimi nám může nabídnout jedinečnou moudrost a zkušenosti – jak z pozemské, tak nebeské úrovně vědomí. Oblázky jsou malí členové rodiny kamenů, kteří se v průběhu času oddělili od větších kamenných celků. Jsou nositeli vlastních jedinečných, individualizovaných zkušeností a zároveň si zachovávají spojení se svými vzdálenými kamennými příbuznými. Není vám to povědomé? Spojme se s nimi a otevřeme se jejich vědomostem a podpoře.

1. Představte si, že stojíte nebo sedíte u moře, jezera nebo řeky – kdekoli se cítíte dobře. Pod vámi leží nesčetné množství oblázků. Otevřete se jejich přítomnosti a vnímejte je.
2. Otevřete dlaně a sevřete v nich několik oblázků. Pozorujte jejich tvary a barvy. Při- bližte si je k srdci a vnímejte jejich energii – světlo, které v sobě skrývají.
3. Požádejte je, aby s vámi komunikovaly. Jaké to je, být malým kamínkem? Odkud se berou? Pocházejí z hvězd, nebo z jádra zemského magmatu?
4. Co vás mohou naučit? Pociťte vděčnost za toto spojení. Toto cvičení můžete opakovat nejen telepaticky, ale i přímo v přírodě.

Část 3: Uctívání minerálních dévů (navrhla Ying Li)

Naše vílí příbuzné Sidhe jsou blízkými spolupracovnicemi kamenů od počátku věků. Dokážou otevírat brány láskyplné spolupráce se světem minerálů. Lidský svět se v naprosto nebývalé míře žene za těžbou nerostných surovin, a proto nerosty povstávají a žádají nás o podporu. Na jejich volání odpovídáme atomovou silou srdce, která činí nemožné možným.

1. Představte si, že sedíte venku u ohně pod třpytícími se hvězdami. Díváte se do modrého plamene ohně a cítíte přítomnost Sidhe, našich vílích příbuzných v éterickém světě.
2. Oheň se rozhořel a zjemněl. Nepálí. Cítíte pozvání od Sidhe, abyste ohněm prošli. Rozhodnete se toto vzácné pozvání přijmout a vstoupíte do portálu jemného ohně.
3. Ocitnete se v rozlehlé jeskyni s obrovskými kameny všude kolem. Pak si všimnete, že se kolem vás pohybují jemné ženské formy jako barevné plameny. Jsou to elementární dévy pozemských minerálů.
4. Když se k vám minerální dévy přiblíží, jejich krása a životní síla jsou tak intenzivní, že padnete na kolena. Když s úctou pokleknete před jejich božskou přítomností, země se začne třást.
5. Vibrace se šíří po celé planetě a posilují kameny a minerály, aby se dotýkaly srdcí lidstva. Pociťte radost a úlevu elementárních bytostí z říše minerálů, které se osvobozují od disharmonických těžebních procesů, aby se znovu připojily k poli míru a láskyplné tvořivosti Gaii.

Část 4: Tančit srdce Země do vesmíru (navrhl Haro Wijnsouw)

Po miliardy let nacházelo pozemské vědomí svůj domov na této kamenné planetě. Nyní se díky zhušťování hmoty rozšiřuje do vesmíru.

1. Stejně jako minulý měsíc se ocitnete vysoko v horách na břehu jezera. Je ticho jako minule a západ slunce se stejně jako předtím zbarvuje nejprve do oranžova, pak do červena a nakonec do sytě fialova.
2. Váš pohled upoutá jeden oblázek. Zvednete ho a položíte si ho na dlaň. Všimnete si, že je dokonale kulatý. Ve skutečnosti je jako malá planeta Země, se znaky připomínajícími oceány. Pak si všimnete, že kámen zprůhledněl. Jemně jste přeneseni do většího oblázku Země!
3. V srdci zemského oblázku potkáte elfa, Sidhe, a ten/ta vás vyzve k tanci. Tančíte spolu, tančíte valčík se srdcem Země mezi vámi. V určitém okamžiku oba opustíte Zemi a tančíte do srdce vesmíru!
4. Rozhlédnete se kolem sebe a obloha je plná hvězd. Nyní cítíte nutkání hodit oblázek Země do jezera. Oblázek Země letí vzduchem a šplouchne do srdce jezera.
5. Kapky vody vystříknou vzhůru, letí vzduchem, přes hory, přes celou planetu až do vesmíru, kde mizí ve věčnosti a nekonečnu.

Závěr

• Uvědomte si, že jedním z účelů účasti na telepatických workshopech je nabídnout bytostem jiných dimenzí a světů Gaie příležitost spolupracovat s námi lidmi na tématech důležitých pro nás všechny.
• Udělejte si chvilku, abyste procítili všechny ty úžasné bytosti a vyjádřili jim svou vděčnost.
• Požádejte tyto bytosti a světy, aby v budoucnu opakovaly (s námi) tato navrhovaná cvičení, pokud se tak rozhodnou.
• V období mezi semináři prosím opakujte některé části semináře podle svého výběru. Můžete je použít jako součást své každodenní meditace.