Bílý kámen 2025 - Nová Ves

Naše úderné duo se letos zhostilo příprav opět se ctí, a stejně tak i informační služby na stanovišti zaniklé obce Nová Ves nad Odrou. Bílého kamene 2025 se zúčastnilo 7400 lidí, opět se posunula rekordní laťka. A byli vstřícní, zvídaví a přátelští. Jen jich chvilkama byla přesilovka :-).

Jak to vypadalo poslední týdny v zákulisí?

Pokud jsme minulý rok vyhodnocovali přípravy jako mírně hektické, letos jsme to o level povýšili :-). Nebo se to prostě nějak nasčítalo. Tím, jak jsme více jezdili a brigádovali na Nové Vsi a na kapličce v Nepřivazi. Tím, že i ostatní v Lubavii letos nějak více jezdili a pracovali v prostoru. A k tomu i víc posílali fotky a povídání a já byla zavalena příspěvky, až jsem skoro nestíhala publikovat. 

Došlo také, konečně, na systémové rozšíření webu, povýšení, aktualizaci, update, prostě všechno. K tomu jsem potřebovala i dobré fotky, a věnovali jsme proto čas výletům, kdy počasí dobré fotky umožnilo. Jen je pak zpracovávat.

Extra porci práce navíc jsme si vyrobili sami, blázni inovativní. Inspirováni fotkami na Varhošti minulý rok, rozhodli jsme se pro něco podobného. Na Nové Vsi jsme vybrali 5 míst v obci a k těm dohledávali informace a fotky a já to pak sázela, tiskla a laminovala. Přidali se k nám i další, takže jsem cedulí dělala přes 30, pro Zigartice, Vojnovice a Keprtovice. K tomu jsme našli ve skladu sady pohlednic na prodej a ty jsem také nafotila a propagovala, spolu s TZ z loňska, aby se prodaly. Prostě 3 týdny před akcí byly plné příprav a poslední 4 dny před 1. květnem jsme chodili spát o půlnoci.

Večer před akci smažíme s Baru hromadu řízků, všichni před spaním ochutnáváme. Bezlepek i lepek, oboje jsou výborné :-).

Bílý kámen začíná v 5 ráno

Na prvního máje vstáváme v 4:45, a to i Baru, statečné děvče. Musíme, neb spolek Hana nám dodal papírové mapy až včera odpoledne a my strávili večer telefonováním a domlouváním s lidmi, komu je kdy a kde předáme. Takže ráno v 5:40 Jirkovi v Mrsklesích pro Keprtovice a Zigartice. Další jsme zavezli na Varhošť, zapáskovali jsme 2 cesty na Jestřabí a pokračovali na Velkou Střelnou, kde nás čekal pan Soor. Ten vyfasoval mapy pro Vojnovice a pro Monču s Pavlem na odbočku na Barnov. My pak pokračovali na Novou Ves. Ještě že jsme některé práce k domům a kostelu udělali už včera, při celodenní objížďkové jízdě vojenským prostorem.

Víťa popojede stavět navigační trojnožky na novoveský hřbitov a také k Nové Vsi, protože i přes zpětnou vazbu z minulých let nebylo značení k nám dostatečně viditelné. My s Bárou montujeme stolek ze špalků, co jsem včera přikulila, a mobilní navigace k jednotlivým budovám. Ty pak s Víťou zatloukáme na správná místa, vyrábíme trojnožkový stojan uprostřed hospody a Víťa páskuje cestu za hospodou.

Stejně jako loni zde v 7:10 byli první cyklisté, kteří si akci chtěli užít před hlavním náporem davů. Cca od půl osmé už je to v podstatě nepřetržitý proud cyklistů (pěších je jen pár). Víťa odešel držet stráž k pomníku. Baru se rozjela a všechny na dálku vítala radostným "Dobré ráno" a na všechny odjíždějící volala "Krásný den a krásnou jízdu". Chcanechca se lidi vždycky usmáli. Já povídám lidem o obci a naviguju je k Víťovi, který je přeposílá dál k hasičárně, hospodě a rychtě. 

Na stolech máme k dispozici materiály k obci, kroniku, knihy od Jirky a Jindry, povídání o Sudetech, letecké snímky, podrobnou mapu Nové Vsi i se jmény rodin. Lidi se ptaj a sdílej, někteří v rodině tyhle příběhy mají, že jejich předci buď museli odejít nebo byli těmi, kdo dosídlovali, například na Jesenicku. Po 3 hodinách poslouchání mých vět byla Baru schopna na některé otázky odpovídat dost erudovaně. K tomu prodávala drobnosti - sady pohlednic a turistické známky - jak najatá. A úspěšně.

Lidi oceňovali protažení trasy až k hospodě a k dědičné rychtě, i fotky těchto budov, lépe si prý umějí představit, jak co vypadalo, a jak byla vlastně Nová Ves velká - a to patřila k těm menším. Dostudovávám za pochodu pikošky a souvztažnosti k historii obce, např. že o hřbitov se zasloužil právě rychtář dědičné rychty. A že kaple vznikla se hřbitovem.

Okolo 12:00 přijede první autobus, sesypou se na Víťu a ten jim povykládá v kostce historii a odkáže na Baru a prodej :-). Na další dva busy čekáme skoro do 15 hodin a teprve tím posledním přijedou Kačka s Lílou. Přivezou Baruli nějaký nějaký pití, jen už není moc studený.

V 15::00 došly řízky, v 15:45 hodin už jsme unavení a lidi vyhazujeme, měli by být již venku z VVP, akce oficiálně v 16h končí a oni to mají minimálně 15-20 minut k nejbližší hranici. Nechceme vojáky naštvat, jsme ve vojenském prostoru hosté. Rozebereme "mobiliář", stolek, naložíme, po cestě odpáskujeme Jestřabí a naložíme varhošťské propriety, dáme si sdílecí burger v hospodě v Mrsklesích s ostatními a jedeme domů. Vyložíme věci, umejeme se a padneme do postelí.

RESUMÉ A PODNĚTY

• na exponovaných místech je vážně potřebné, aby lidi byli 2 (i kdyby ten druhý měl být jen kamarád, který pohlídá stanoviště na dobu, kdy si ten první potřebuje oddechnout, najíst se a odskočit si)
• opět se nám osvědčil se nám slovníček pojmů profesí a domů k mapě (už víte, co je pazderna? :-))
• je potřeba lidem zdůrazňovat, že mají do 16h opustit vojenský prostor.
• lidé kvitovali připravené materiály - je fajn, že můžeme odkazovat lidi na web, kde všechno, co jste měli na stanovištích, je již od loňska doplněno.
• lidi naši práci oceňují, sledují náš Facebook, zejména od doby, co více publikujeme, více z novinek chápou, co vše děláme. Stále nám roste návštěvnost Facebooku (máme přes 700 sledujících).

Druhý den po akci jdeme oba do práce, a pak se večer sbalíme a pojedeme na 8 dní do Rumunska na přechod pohoří Trascău. Jasně, pohoda. Více o tom, jak moc to bylo celé "piánko", zde