Krkonoše - borůvkové Bonischky

11.08.2026

Zatímco Baru finišuje přípravy na premiéru v Divadle hrou na svém pražském každoročním příměšťáku (18+) , já se odtoulám na prodloužený víkend do Krkonoš. Na Bonischových boudách je týden pro partu, lidé různě přijíždějí a odjíždějí. Já ve čtvrtek podvečer vyrážím Běláskem, nákup a pak směr Dvůr Králové. Klimatizace nefunguje a jelikož je venku 40°C, je to v autě nářez i pro mne, teplomilku.

Pro odpočinek po cestě zastavuji na blind v Žíželevsi. U kostela sv. Mikuláše je louka s výhledem na zapadající slunce, probarvující do červena krajinu i stěny kostela.

_ _ _ 

Kostel svatého Mikuláše v Žíželevsi (časti obce Hořiněves) je cenná pozdně barokní sakrální památka postavená v letech 1769–1777. Stavba vznikla pod patronací Karla Šporka podle plánů stavitele Františka Kermera na místě staršího, již zničeného středověkého svatostánku.

_ _ _  

Na parkoviště pod Béniškami dojíždím kolem 21 hodiny, hřmí a blýská se, po horúčavách na Hané je tohle příjemná změna. Bystrým tempem letím s batohem a jídlem k chalupě, vlastně bouřce naproti, sem tam padá kapka. Před chatou sedí na uvítanou 8 lidí, sejdeme se všichni najednou, já, lidi i bouřka. To je panečku 3D kino :-).

V chatě je přes 20 lidí, kdepak asi složím hlavu na noc. Večer už se poklábosí, kontrolují se stavy borůvkové sklizně (je jich prý hodně, borůvek) a naplánuje se trasa na zítra. A místo na spaní mám nakonec královské, velkou matraci v rohu u skříně na pravé straně půdy. Je tu čisto, klid, trochu větrno, se špunty do uší spím jak dudek do 9 hodin.

Pátek - okruh přes Kozí hřbety

Ráno se loučí mně neznámá čtyřletá rodina, a po snídani vyrážím na okruh cca 28 km na Železňačku a pak přes Luční horu zpět. Pofukuje a střídá se vedro s oblačností, takže se trochu svlékám/oblékám, zároveň je velmi dobrá viditelnost, takže se kochám a kochám. Jde se i mimo hlavní stezky, ale ani na těch frekventovaných není moc lidí, ani v hospodách.

Bez extra dlouhých čekacích front posedím s dobrým cappucinem venku, s vyhlídkou na  Sněžku a kopce doširoka daleka. Pokračuji kolem chaty Výrovka, na křižovatce doleva po zelené, a z ní se odbočí na tajnou stezku na Pramenný důl (https://mapy.com/s/jozugujufa). Není to dlouhá cesta k Železňačce, ale jdu pomalu - chodníček je krásný, sem tam je slyšet prchající vysoká, a hlavně na obou stranách jsou keříky osypané borůvkami. Přijdou k duhu, i když nejsou sladké jako u Bonischovy chaty.

Nejkrásnější částí této trasy je bezesporu (jako vždy) Pramenný důl.

Na Železňačce (u Železné hory) je vše v pořádku. Rychlá svačina a jde se zpět. Kolem 18 hodiny jsem hladová opět na chatě. V nohách mám 28 km a trochu cítím koleno, ale jinak jsem spíše nabitá jak baterka, ještě bych někam vyrazila. Okoupu se v jezírku a po bohaté večeři zalezu ke knize Artemis od Andy Weira (autora Marťana).

_ _ _

Andy Weir, tentokrát v méně rozsáhlém a bližším - odehrávající se na Měsíci krimisci-fi rozehrál neomezenou fantazií s vlídným ledovým humorem. Pašeračka, která musí překazit mafii plány a zachránít první městečko na Měsíci. Čte se to dobře, zhasínám čelovku až mi kniha a hlava potřetí upadnou :-).

_ __ 

Sobota - stezka sv. Michala do Čisté

lom - kameny nejsou pro mne, lezu do dráhy a šplhám do vozíku - mramor, štěrkovna černý důl

procházka přes pastvinu s býkem - varování

palouček s vrbou a křížkem u jezírka

strakatý kůň

150 a 100 leté duby

kafe Papírna https://www.cafevpapirne.cz/

koupačka po příchodu

Neděle - díky a odjezd