Krkonoše - borůvkové Bonischky
Zatímco Baru finišuje přípravy na premiéru ve svém pražském každoročním příměšťáku (18+) v Divadle hrou, já se odtoulám na prodloužený víkend do Krkonoš. Na Bonischových boudách je týden pro partu, lidé různě přijíždějí a odjíždějí, já ve čtvrtek vyrážím Běláskem podvečer, nákup a pak směr Dvůr Králové.
Po cestě potřebuju krátkou odpočinkovou, zastavuji na blind v Žíželevsi, u kostela sv. Mikuláše je louka, na které sedím a koukám na zapadající slunce, jak probarvuje krajinu a do červena také stěny kostela.
_ _ _
Kostel svatého Mikuláše v Žíželevsi (časti obce Hořiněves) je cenná pozdně barokní sakrální památka postavená v letech 1769–1777. Stavba vznikla pod patronací Karla Šporka podle plánů stavitele Františka Kermera na místě staršího, již zničeného středověkého svatostánku.
_ _ _
Na parkoviště u Bénišek dojíždím kolem 21 hodiny, hřmí a blýská se, po horúčavách na Hané je tohle příjemná změna. Jen přemýšlím, zda jsem vybavená i na "zimu", jak jsem se pod vlivem horka balila neuvěřitelně nalehko. Od auta bystrým tempem letím k chalupě, protože hřmot a blesky zesilují, sem tam padá kapka. U chaty nás vítá asi 8 lidí, kteří sedí na zápraží a sledují bouřkové přípravy jako 3D kino :-).
Dnes je návštěvní vrchol, je tu přes 20 lidí, kdepak asi složím hlavu na noc. Večer už se jen trochu poklábosí, kontrolují se stavy borůvkové sklizně (je jich prý hodně, borůvek) a naplánuje se trasa na zítra - zatím jsou na stole 2 možnosti, kam jít. Došlo i na hledání místa na spaní - nakonec je to královské, velká matrace v rohu u skříně na pravé straně půdy. Je tu čisto, trochu větrno, ale se špunty do uší spím jak dudek do 9 hodin.
Pátek - okruh přes Kozí hřbety
Ráno se čtyřletá rodina loučí, děláme skupinové foto, a po snídani vyrážím na okruh cca 28 km na Železňačku a pak přes Luční horu zpět. Počasí je krásné, pofukuje a střídá se vedro s oblačností, takže se trochu svlékám/oblékám, zároveň je velmi dobrá viditelnost, takže se kochám a kochám. Jde se i mimo hlavní stezky, ale ani na těch frekventovaných není moc lidí, ani v hospodách.
Takže se dá občerstvit bez extra dlouhých čekacích front, je fajn posedět s dobrým cappucinem a vyhlídkou na Sněžku a další kopce doširoka daleka. Následuje kousek ještě kolem chaty Výrovka, na křižovatce doleva po zelené, a z ní ale odbočím na Pramenný důl (https://mapy.com/s/jozugujufa)
Na Železňačce je vše v pořádku, posvačíme
Sobota - stezka sv. Michala do Čisté
Ráno
kafe Papírna