Předúplněk v Chřibech, kde lišky dávají dobrou noc
Počasí na víkend vypadalo slibně, s chutí jsme proto pustili rezervovanou Berušku a naplánovali víkendový přechod. Ze dvou variant jsme nakonec zvolili Chřiby, pohoří pískovců a flyšů. Na příště nám zůstává možnost z Moravského Berouna do Bruntálu. V pátek odjíždíme v 16:05, v noci má sprchnout, ale jinak je předpověď fajnová. Ve vlaku kontrolujeme vybavení, chlap nemá lžíci, já nůž. To je vyváženo dobrým plánem na cca 40 km se studánkami, hrady a zajímavými místy na spaní.
Ve vlaku z Hulína nám soujedoucí starý pán říká, že ví, kdo zabil Jana Masaryka, ale potřeboval by více času, aby nám to celé řekl. Nestihl to, vystupujeme již v Kroměříži a tak tajemství zůstalo, aspoň pro nás, tajemstvím. Jízda v autobuse, který pěkně navazuje, je vyhlídkovou jízdou - výhled na Chřiby a průjezd vesnicemi se jmény jako Těšánky, Lebedov, Zástřizly etc. Překvapuje nás kostel "v poli" u Roštína, koukám - je to kostel sv. Jakuba. Je jako vystřižený z Erbenovy Kytice, ideálně pro Svatební košili. Sám uprostřed polí, obehnaný vysokou zdí. Kdysi tu stávala vesnice Jablonná, ale je už několik století zaniklá. Kdo má rád historky a pověsti, zde https://www.region-kromerizsko.cz/misto/250/830-kostel-sv-jakuba-u-rostina
Bus opustíme v Koryčanech a cestou doslovně "Mezi ploty" se propleteme zahrádkářskou osadou k nástupu na zelenou. Ke spacímu místu do Vraního lomu to máme cca 4-5 km. Lesíkem mírně do kopce to jde pěkně, jenže jak koukám pod nohy, zneklidním. Cesta je zpevněná kamením, mezi nimiž je nezvykle velký počet tmavých oválů. Vykopnu první, druhý a jsou to evidentně "čočky"... Chlap najde i lůžko. To je trabl, nemohu přece začít ládovat kameny do batohu už teď, víkend teprve začíná! Neodolám a pár jich beru, do batohu a do rukou. Dvě čočky s těžkým srdcem odkládám u paty stromu na kochací pauze u lovecké chaty Vršava na stejnojmenném kopci. Všímáme si, že les je smíšený, google říká "dubové bučiny" - buky, duby, modříny, sem tam borovice - stromy většinou nejsou moc staré.
Ostružiním a kolem Pečínkovy skály (pojmenovaná po loupežníku Pečínkovi, který si zde schovával lup) a nad potůčkem už nás vítá lom. Tři ohniště, spousta místa. Ačkoliv byl trampsky slavný v 50. letech minulého století, evidentně to zde stále žije.
Smráká se, stavím stan, Víťa jde o kouknout možnosti koupání. Nevaříme, není hlad, rozděláme oheň a na bombě uvaříme čaj. Sakra, teče opalovací krém, odkládám jej na kámen. Večer je magický, postupně se mezi stromy vylupují hvězdy. Zhasínáme, dobrou.
Do snu se mi vkrádá něco jako "bouřka", budím se, Víťa už je vzhůru, prý nám něco chroustá venku PET lahve. Vylézáme, hele, liška. Lahve bereme ke stanu. V noci - očekávaně - zaprší, ale ráno nás vítá umyté a usměvavé. Lišce voněl opalovací krém, leží prokousnutý na pařezu :-).
Snídaně, hygiena, čaj, balíme a hurá bučinou na Cimburk, kde "otevíráme" hrad. S paní na kase probíráme při vaření kávy rekonstrukci hradu, chlap vypráví, jak zde před 300 lety brigádoval. I dnes ráno je tu živo, lidi stavěj. a na stavu hradu je to znát - renovace se dějí citlivě, nová část je i vizuálně přiznaná. Mají údajně dobré vztahy s památkáři, klacky jim pod nohy nehážou. Prošmejdíme celý hrad a pokračujeme dál v cestě. Na cestě čočky, uááá. Jedna velká je i na vstupu do hradu, i s lůžkem.
Pokračujeme na vyhlídku Kazatelna (podobná typově Táborským skalám), podél Dlouhého potoka, na pauze u Račí studánky dosušíme stan ve společnosti ještě jednoho souputníka. Po poledni jsme na Buchlově a spolu s námi hodně lidí. Občerstvení vítáno, i úžasné toalety :-). V hradní galerii si koupím přívěsek, jabloneckou bižu spirálku, Víťa 3 turistické známky. Oba spokojení. Kostel sv. Barbory necháváme na příště, pokračujeme po červené. Dosyceni kofeinem a pivem si to štrádujeme podél cesty v trávě, s výhledy na oblé kopečky. Přejdeme silnici a v zatáčce najednou chlap poskočí, jako když ho píchne včela a řve "Utíkej". Koukám jak z jara, nadává a utíká, pak zahlédnu velké pruhované tělíčko ve vzduchu a letím taky. Rozdováděli jsme sršně v hnízdě a jeden Víťu stihnul ďobnout. Bolí ho to až do pondělí.
Po červené projdeme kolem Buchlovského kamene (čas kvapí, neodskakujeme tedy nahoru na skalky, necháváme na příště), přes Pěknou horu a Holý kopec, co není holý. Při dochodu na Vlčák začínám být už hodně unavená. Jsme přes 23 km natěžko a zdá se, že kondička není nejlepší. Na rozhlednu Brdo už spíše dolezu. Je zavřená, sedíme a dumáme, zda to dojdu pod převis. Už mi chybí entuziasmus, ani čočky na cestě už nezabírají. To je zlý. Ale chci jít, i když se šouráme. Ale nepustím ani jeden kamínek z batohu.
Dojdeme to, u Jeřabčiny skály (až 12 metrů vysoká skála se skalními miskami, tvořena 3 hlavními skalními bloky) máme v nohách 27 km natěžko. Doškrábu se ke skalisku a VAU, koukám na koláč měsíce, co visí magicky nad krajinou. Tak kvůli tomu stálo za to sem dojít. Aproppo, úplněk, co bude zítra, má být se zatměním. Sešupneme se pod převis, nikdo tu není. Já se svalím na tyvek, čekám na čaj odpočívám, Víťa uvaří čaj a kaši s tuňákem. Moc toho nesním, ale čaj a spacákové teplo zaberou, pookřeju a chystám spaní. Jdeme okukovat znovu nahoru Měsíc, nás naštěstí cloní skála, ale okolo nás dolů je sráz osvětlen jak reflektorem. A na tuto scénu vstupuje liška. Pobíháním ze strany na stranu se přibližuje k plechovce tuňáka. Víťa ji jde zakopat (konzervu) a liška popochází kolem a poposedává asi metr ode mne, jak pes .-). Pak mizí dolů za Víťou si vykopat konzervu.
Jídlo a boty(!!) raději věšíme na strom a jdeme spát. Což moc nejde, karimatky kloužou, je hodně světlo, mám hlad a békají jeleni. Ještě že se liška již nevrátila. O půl druhé ráno to vzdávám, sundávám jídlo ze stromu a najím se. Porovnám kamenama karimatky a usnu.
Ráno ze zbytku vody uvaříme čaj a kávu, loučím se se skálou a hele, čočka je vrostlá i zde. Moc se nám líbí "misky" v horní ploše skaliska. Sťapkáme k restauraci Bunč. Jsou hodní, kávu, kofolu a pivo nám daj i chvilku před otvíračkou v 10. A je to pěkná restaurace, veliká, chatky, posezení mohutné, pěkně sedí v krajině.
Je dost hodin, nechce se nám hrnout 16 km do Napajedel, takže volíme modrou "Svatební cestou" do Zdounek, cca do 9 km. A je to MOC pěkná pěšina, měkká, lesní. Kousek po silnici a uhneme na zelenou podél Divokého potoka. U Kamence pak dotáhneme zbytek v rámci NS Boří. Povídání nám zpestřují rojící se cyklisté - probíhá zde orientační cyklozávod.
Svačíme s výhledem na Chřiby a dojdeme do Zdounek. Malé zastavení u sochy Panny Marie před kostelem Nejsvětější trojice a pak na vlak, co luckyshotově jede za 10 minut. Za hodinu a 8 minut jsme s jedním přestupem v Olomouci. Vybalíme k dosušení spacáky, karimatky a stan, posbíráme doma rajčatovou úrodu, pořádně se najíme a zdřímneme si, spokojení jak želvy. Zatmění Měsíce ale nevidíme.
Víťa má asi 6 turistických známek, to je asi víkendový rekord. Já mám 5 "čoček". On žďobanec od sršně, já jeden štípanec.
Chřiby, MOC DĚKUJEME. Rádi se vrátíme.
___
Původně plánovaná trasa do Napajedel: https://mapy.com/s/noconetene
Reálně ujdená trasa: https://mapy.com/s/jahumotezu
Trasa na příště Moravský Beroun - Bruntál: https://mapy.com/s/luneraluko
Zůstává na příště: Možnost jít z Buchlova po žluté přes Salaš, PP Máchova dolina, PP Nazaret, u Zdounek PP Drážov, PP Kamenec, PP Makovica, ... cyklovíkend, s kolama do Kroměříže nebo do Zdounek a pak jet, cokoliv.
Místo pro 123: https://mapy.com/s/cagacumene
P. S. Zatmění aneb Tmavý Měsíc
V neděli 7. 9. 2025 večer byla možnost sledovat opravdový tmavý Měsíc. Přes Měsíc v úplňku totiž přešel stín Země a tím pádem nastalo jeho zatmění, které bylo možné pozorovat i z našeho území. Vrátilo se k nám poprvé po šesti letech od 21. ledna 2019. Při maximální fázi zatmění se Měsíc svým severním okrajem "dotkl" středu zemského stínu a zatmění tak bylo poměrně silné a celková fáze úplného zatmění trvala 1 hodinu 22 minut a 6 sekund.
Symbolicky zatmění podporuje silné transformační procesy, setkávání se svým "stínem" a pod.
P.P.S. A k tomu příběh o ČERNÉ LUNĚ z neděle 31.8.2025
Sedím doma a pracuju, za oknem něco proletí a pak se ozve úpěnlivé mňoukání, vyletím. pod oknem leží černá kočka a kape jí krev z tlamičky. Se mnou se o kočku zajímá a pomáhá rodičovský pár s dcerkou, od naproti přiběhne mladík ve stavebním, že ji viděl letět asi ze 4. patra, pak já se sousedem vezmeme kočku na pohotovost.
Paní doktorka ji shledá celkem v cajku, jen odřená na čumáčku a přeražený zub. jinak NIC. Doktorka jen s údivem marně hledá sliznice, aby určila prokrvenost, říká, ty seš cela pigmentovaná, tlamička i kolem očí VŠE ČERNÉ .. raritka.
Majitelka se mezitím našla a pro svou černočernou LUNU (tak se kočka jmenuje) si přijela. Vše dobře dopadlo a bylo fajn, kolik ochoty se sešlo.
A na závěr příspěvek Terezie Dubinové k úplňku
Mocný úplněk se zatměním Luny bude ještě celý den doznívat. Znamení Panny, ve kterém stojí Slunce, bylo ve starověku nejposvátnějším znamením právě proto, že bylo v propojení s protikladným znamením Ryb, ve kterém stojí Luna. Zatímco Panna s pečlivostí, odpovědností a bystrou myslí opečovává pozemskou pláň, Ryby ji propojují s kosmickými úrovněmi. Jde tedy o dvojici, která spojuje konkrétní praktickou práci s energetickým (nebo chcete-li, "spirituálním") přesahem. Ve zdravé podobě NEŠTĚPÍ náš hmotný stvořený svět, který "Bůh stvořil a viděl, že je dobrý", a neviditelný, jemnohmotný svět, který je tu s námi, jen vibruje na jiné frekvenci a my jsme se odnaučili ho vnímat a vidět. Úplněk z nás vždy vytahuje náš největší potenciál. Tím pádem je pro mnohé z nás náročný, protože intenzita polarizovaného světla naráží na naše vnitřní bloky a strachy, bránící nám v uskutečnění tohoto potenciálu. Výborná příležitost pustit kontrolu a vnímat sama sebe bez předpojatosti. Zároveň nás úplněk vždy učí Jednotě a Celistvosti. Slunce a Luna stojí proti sobě v opačných znameních, tedy symbolických energiích, a říkají - patříme k sobě, jen hledáme cestu, jak se vyladit.
V postkřesťanské dualitní společnosti, kterou jsme, je představa Celistvosti protikladů pro mnohé z nás stále děsivá. A jak víme mimo jiné ze současného antisemitského tažení, dualita myšlení, zvláště koncept "oběť - agresor", v našich systémech hluboce zakořeněná, se neustále zneužívá, aby vyvolala vášně a odvedla pozornost od skutečně podstatných témat. Totiž, že většina z nás je vyosena ze svého středu, a někteří dokonce odpojeni od své duše. Luna symbolizuje vnitřní vnímavost, citlivost duše, našich kořenů, jemných vazeb a pout. Představuje polaritně ženskou potřebu introspekce, ticha, klidu, samoty, tajemství. Zatmění Luny je jako když vás někdo stáhne do hluboké vody a zeptá se - jak vyživuješ svoje niterné potřeby? Jak ctíš, bez ohledu na biologické pohlaví, svoji citlivost, soucit a empatii? Jak jsi propojený se živým světem skrze pouto sounáležitosti a přináležení? Víš, že nic nevíš? "Cítím, tedy jsem. A nebojím se podívat sám/sama sobě do očí."
V židovské tradici je lid Izraele spojen s Lunou: stejně jako ona roste a ubývá, má období duchovních vrcholů a pádů, hojnosti i trápení. Zůstává tedy spojen s cyklickým časem, i když skrze lunosolární kalendář respektuje i sluneční cyklus a lineární čas. "Židé dodržují lunární rok proto, že mají podíl v tomto světě i ve světě, který přijde, stejně jako Luna může být viděna jak ve dne, tak v noci." (Berešit Rabba) Zatmění Luny bylo považováno za "zlé znamení" pro Izrael, zatmění Slunce naopak za zlé znamení pro ostatní národy. Až se na konci září Luna vrátí do své temné fáze, začne židovský nový rok.
Tento úplněk je tak mimořádnou příležitostí pro reflexi, co jsme v tomto roce zvládli zhmotnit a manifestovat, tedy převést z jemnohmotného energetického ve hmotné fyzické, a zda jsme v propojení a rovnováze. Nejprve sami se sebou, abychom následně mohli být v harmonii se svým okolím. Ať se vše děje v nekonečné boží laskavosti. "Bůh oddělil světlo od tmy. Mužský princip byl představován světlem a ženský temnotou. Následně se spojili a vytvořili Jednotu. Oba jsou si rovni, neboť není světla bez temnoty a není temnoty bez světla." (Zohar I:32a)