Dvě lišky, dvě Panny Marie a jedna kaple na Nepřivazi

Sobotní Bohuňovice, Lubavia, Nová Ves a Vojnovice

Ráno v 6:30 (!!) letíme do Bohuňovic na blešák, termoska s kávou s snídaně s sebou v batůžku. Prej musíme brzo, aby nám ty nejlepší kousky někdo nevyfouk (tss). Chlap má (skoro vánoční) wishlist, já raději ne. Prodejci už mají, pravda, skoro všichni vybaleno, naštěstí lákadel dnes není moc. Víťa uloví nožík a strážní petrolejku a potom s mou pomocí lyže (asi předválečné) a kontakt na pána, který má údajně takové doma na půdě. Já odolávám s noblesou, jen si tak říkám, že vlastně bych domů ráda Pannu Marii "bílou" (bez Ježíška a v gestu otevřené podpory) a pak, na konci kolečka vážně, JE TU! S lunární symbolikou a hadem na zeměkouli. Safra. Odcházím, vracím se, licituju a odplouváme již spolu s Marií. 

Jinak se trochu zdá, že by Lubavia schůze mohla proběhnout zde, protože potkáváme čtyři další členy :-). A jo, schůze, letíme! Zastavujeme na Nové Vsi, neb je třeba vykolíkovat místo pro stacionární ceduli. Vypadá to tu strašně, popadané kmeny a větve. No nic, shodneme se na pozici cedule, Víťa zabodne "koléky" a jedem. Na Velké Střelné vyskakuju z auta ulovím záběry pro web a pak trháme kočičí hlavy směrem do Libavé. Uf, stihli jsme to. Nerada opouštím svou novou Panenku v autě, nemohu z ní spustit oči.

Po schůzi zpět na Novou Ves, i s Chemlonem. Přes cestu nám přeletí liška, pěkná, s kořistí v tlamě! Pavel dokončuje betonování rámu, má to pěkně ukotvený, my se pouštíme do polomů a větví, čistíme místo kaple a památníku. Skoro poslední větev mi odpruženě šlehne do oka, auuuu, bolí to jak čert, nestihla jsem ho zavřít!! Slzím a mám rázem vidění jen 2D.

Jako bolestné dostanu ochotu chlapa mne odvézt ještě do Vojnovic na focení. Slunko a mraky dnes aprílově laškují a tvoří krásně dramatické kombinace a fotky by se hodily. Šturmem na Vojnovice!!! Nafotím kapličku, pak památník a zborcený kostel a ehm, ještě popojedem pozdravit sochu vojnovické Panny Marie, ju? Tady je nebe jak z peklo-ráj. Oko chráním, teče a škrábe, jak tu fučí. Nicméně z Libavé řídím domů (chlap pil) a oko to vydrží, třešničkou na dortu dnešního dne je druhá liška přes cestu! 

Doma jsem jednoočko, ale spokojené s Maruškou a s fotkama. Chlap dumá, jak vyrobit na nožík střenku z patrony, lyže ale doma neobul :-). Přátelé, usnuli jsme u Terminátora 2. Ráno máme vstávat na Nepřivaz a ručička domácího barometru se posouvá ze "Schön" na "Veränderlich".

Nedělní Nepřivaz - kaple

Opatrně rozlepím oko, je to lepší. Nešálí mne zrak, za oknem poletují sněhové vločky, ojoj, slibovaná doba ledová je tu. A mně se nechce z vyhřátého bytu a zároveň se na kapli těším. Nedělní dilema, to nepřeperu. Zabavuji se tím, že vařím termosku čaje jednu, druhou, třetí, sebe balím do 3 vrstev oblečení a sekanou do 3 alobalů. Magické trojky. Chlap se vyloupne z postele a pak už motivace převáží, jedeme.

U kaple teploměr v autě ukazuje sněhovou vločku a 0,0°C. Brr. Potřebujeme "zahřívací" program, což zde vážně není problém. Směs hlíny a kamenů + kořenů se fakt blbě nabírá, je potřeba ji odkopat zvenku i zevnitř zdi a vytahat pařezy, které zdí prorůstají. Práce s krumpáčem, rýčem, pilou a hráběmi prohřívají a vydrží, neznalým doporučujeme: pauzy jsou zbytečný luxus a jen byste vychladli.

Hmm, kam dávat kameny a kamínky, kterých je v návalu neuvěřitelné množství? Nápad: když upravíme terén zvnějšku kaple, můžu z velkých kamenů vyskládat podél zdi oporu a z menších kamenů "retardérové pásmo". Daří se, pak vše co vykopu a vytřídím, dohazuji na obvodový perimetr. Snad zbrzdí opětovné prorůstání náletů, trávy a lesních rostlin do zdí kaple. Víťa mi zatím vyrval ze zdi pařez, haleluja. Sice ho zahodil, než jsem stihla něco říct, ale já si ho zase vytáhla a schovám si jej na nějaký výrobek. Dnes mám úlovků na budoucí dílenskou tvorbu několik :-).

Od práce nás odvádí návštěva, Lubavia-mate Martin, ale dáme mu jen chvilku. K samotné rekonstrukci zdi se sice dostávám po 4 hodinách přípravných zemních prací, ale pak to frčí, mám dost kamenů na výběr, a asi už jsem pochopila původní způsob stavby zdi, jde mi to. Víťa zatím kope a kope zvenku apsidy, už je vidět další zalomení stěny. Stálo ho to další pařez, krompáč sice únavou vláčí po zemi, ale nepustí.

Potřebujeme odjet a nějak se nám zároveň nechce, opět nedělní dilema. To je tím, že se celá práce na kapličce dostala do fáze, kdy už jsou výsledky motivačně vždy dobře vidět. K tomu na závěr začne do kaple svítit slunce, jakoby si chtělo prohlédnout, co jsme udělali :-). Pěkně nasvěcuje zbytky modré omítky uvnitř, dokumentuju ten odstín královské mariánské modři.

Dovnitř na odkopání sesuvu by to vážně chtělo bagřík, snad jej Svaťa domluví. A na příští víkend posíláme email do spolku, třeba se někdo k nám v neděli přidá. 

Jedeme domů, zpracovávám fotky z víkendu na FB a web .. detail Panny Marie vojnovické se vážně povedl, a ta oblaka nad vojnovickou kaplí, mňame. A sním nahlas: na téhle kapličce natrénujeme know-how a pak odkryjeme půdorys kaple na Varhošti, pak Zigartice, Vojnovice a grand finále bude Velká Střelná! Chlap na mne jen zoufale kouká. Mé oko i rameno dobrý, jeho bolí zápěstí. Jenže já jdu, na rozdíl od něj, zítra na rehabky :-).

FILM týdne: v úterý pak jsme byli na Tichou poštu, komorně moc příjemný film :-) ze Sudet, jak jinak. V kině nás celkem bylo 9! Film ze zasněžených Krkonoš na sklonku německé okupace. Skupinka dětí zachraňuje sestřeleného francouzského pilota, kterého našla v lese, akce připomíná princip známé hry na tichou poštu – zraněného pilota si děti mezi sebou předávají z jedné horské vesnice do druhé. Více zde