Dvě lišky, dvě Panny Marie a jedna kaple na Nepřivazi

Sobotní Bohuňovice, Lubavia, Nová Ves a Vojnovice

Ráno v 6:30 (!!) letíme do Bohuňovic na blešák, termoska s kávou a snídaně v batůžku. Prodejci už mají vážně vybaleno, v kolik proboha vstávaj oni?? Bohuňovice jsou nabídkou a kvalitou mnohem níže než Drahotuše. Naštěstí jsem neměla ani žádné velké očekávání nebo wishlist. Nějak vlastně všechno mám, a to je dost uklidňující myšlenka sama o sobě. Dokonce mne to rozesměje. 

Maximálně bych brala sošku Panny Marii "bílou" (bez Ježíška a v gestu otevřené podpory), ale pravděpodobnost takové sošky je témař 0, mám vysoké nároky ... ne....ne.. to neín možné. Na konci kolečka JE TU! S lunární symbolikou a hadem na zeměkouli. Drahá, safra. Odcházím, vracím se, licituju a pak odplouváme již spolu s Maruškou. 

Dnešní Lubavia schůze asi probíhá tady na blešáku, protože potkávám čtyři další členy :-). A jo, schůze, letíme s krátkou zastávkou na Nové Vsi, vykolíkovat místo pro stacionární ceduli. Vypadá to tu strašně, popadané kmeny a větve. No nic, určím polohu cedule, chlap zabodne "koléky" a jedem. Na Velké Střelné ještě stopka, je parádní slunce pro focení, vyskakuju z auta, ulovím pár záběrů (pro web, FB a pro SEBE :-)) a pak trháme kočičí hlavy směrem do Libavé. Nerada nechávám svou Panenku v autě, nemohu z ní spustit oči.

Po schůzi zpět na Novou Ves, i s Chemlonem. Přes cestu nám přeletí liška, pěkná, s kořistí v tlamě! Pavel nebyl na schůzi, je zde a betonuje rám, my se pouštíme do polomů a větví, čistíme místo kaple a památníku. Skoro poslední větev mi odpruženě šlehne do oka, auuuu, bolí to jak čert, nestihla jsem ho zavřít!! Slzím a mám rázem vidění jen 2D.

Jako bolestné dostanu ochotu chlapa mne odvézt ještě do Vojnovic na focení. Slunko a mraky dnes aprílově laškují a tvoří krásně dramatické kombinace a fotky by se hodily. Zalehávám do vysokých měkkých travin a lovím snímky kapličky, pak ještě k památníku a kostelu a pak ještě na Oderský vrch pozdravit sochu vojnovické Panny Marie, ju? Tady je nebe jak z peklo-ráj. Fučí a oko teče a škrábe, blbě se mi řídí s placatým viděním, ale zvládnu netrefit druhou lišku jumpující přes cestu! 

Doma jsem jednoočko, ale spokojené s Máří a s fotkama. Usínám u Terminátora 2. Ručička domácího barometru se posouvá ze "Schön" na "Veränderlich". No nazdar.

Nedělní Nepřivaz - kaple

Opatrně rozlepím oko, je to lepší. Nešálí mne zrak, za oknem poletují sněhové vločky, ojoj, slibovaná doba ledová je tu. A mně se nechce z vyhřátého bytu a zároveň se na kapli těším. Nedělní dilema, to nepřeperu. Zabavuji se tím, že vařím termosku čaje jednu, druhou, třetí, sebe balím do 3 vrstev oblečení a sekanou do 3 alobalů. Magické trojky pomohou s motivací, jedeme.

U kaple teploměr v autě ukazuje sněhovou vločku a 0,0°C. Brr. Potřebujeme "zahřívací" program, což zde vážně není problém. Směs hlíny a kamenů + kořenů se fakt blbě nabírá, je potřeba ji odkopat zvenku i zevnitř zdi a vytahat pařezy, které zdí prorůstají. Práce s krumpáčem, rýčem, pilou a hráběmi prohřívají a vydrží, neznalým doporučujeme: pauzy jsou zbytečný luxus a jen byste vychladli.

Hmm, kam dávat kameny a kamínky, kterých je v návalu neuvěřitelné množství? Nápad: když upravíme terén zvnějšku kaple, můžu z velkých kamenů vyskládat podél zdi oporu a z menších kamenů "retardérové pásmo". Daří se, pak vše co vykopu a vytřídím, dohazuji na obvodový perimetr. Snad zbrzdí opětovné prorůstání náletů, trávy a lesních rostlin do zdí kaple. Chlap vyrval ze zdi pařez, pěknej, schovám si ho na nějaký výrobek. Úlovků na budoucí dílenskou tvorbu je dnes několik :-).

Od práce nás odvádí návštěva, Lubaviamate Martin, ale dáme mu jen chvilku. K samotné rekonstrukci zdi se sice dostávám po 4 hodinách přípravných zemních prací, ale pak to frčí, mám dost kamenů na výběr, a asi už jsem pochopila původní způsob stavby zdi, jde mi to. Kolega kope zvenku apsidy, už je vidět další zalomení stěny. Stálo ho to další pařez, krompáč sice únavou vláčí po zemi, ale nepustí.

Potřebujeme odjet a nějak se nám zároveň nechce, opět nedělní dilema. To je tím, že se celá práce na kapličce dostala do fáze, kdy už jsou výsledky motivačně vždy dobře vidět. K tomu na závěr začne do kaple svítit slunce, jakoby si chtělo prohlédnout, co jsme udělali :-). Pěkně nasvěcuje zbytky modré omítky uvnitř, dokumentuju ten odstín královské mariánské modři.

Dovnitř na odkopání sesuvu by to vážně chtělo bagřík. A na příští víkend píšu výzvu do spolku, třeba se někdo přidá, berem i děti, nemám nic proti jejich vykořisťování dovedně skryté za bohulibou činnost :-).

Doma večer zpracovávám fotky z víkendu na FB a web .. detail Panny Marie vojnovické se vážně povedl, a ta oblaka nad vojnovickou kaplí, mňam. A sním nahlas: na téhle kapličce natrénujeme know-how a pak odkryjeme půdorys kaple na Varhošti, pak Nová Ves, Zigartice, Vojnovice a grand finále bude Velká Střelná! Chlap na mne jen zoufale kouká. Mé oko i rameno dobrý, jeho bolí zápěstí. Jenže já jdu, na rozdíl od něj, zítra na rehabky :-).

FILM týdne: v úterý pak jsme byli na Tichou poštu, komorně moc příjemný film :-) ze Sudet, jak jinak. V kině nás celkem bylo 9! Film ze zasněžených Krkonoš na sklonku německé okupace. Skupinka dětí zachraňuje sestřeleného francouzského pilota, kterého našla v lese, akce připomíná princip známé hry na tichou poštu – zraněného pilota si děti mezi sebou předávají z jedné horské vesnice do druhé. Více zde