Hradiska podél opukové Tiché Orlice (Choceň, Sruby)

Na tento víkend jsme se těšily. Jdeme totiž v sobotu poprvé prozkoumávat krajinu, která s námi "flirtuje", když jí projíždíme vlakem. Ať jedu do Prahy kdykoliv, vždycky zvednu hlavu, něco mne poutá na tomhle kraji. A Deny to má podobně, když jede z Prahy :-). 

První průzkum téhle vábící krajiny bude v PP Orlice, podél toku Tiché Orlice, půjdeme kus po NS Oucmanice. V pátek je sraz v Pardubicích u Káči, ve čtvrtek večer peču bezlepkové muffiny a balím kromě oblečení také domácí marmelády a pyré a klubíčko červené šňůrky na kabbalah náramky života. 

Deny jede do Pardubic Slováckým expresem z Prahy, já Slováckým expresem z Olomouce :-). Najdem se před nádražím a jdeme mrholením přes kávičku v centru PB ke Káče. Společně nakoupíme, ubytujeme se (jsem v Káčině novém bytě poprvé) a jdem obejít Velké jezero na Bílém předměstí. Noříme se v odpoledni do záplavy tónů podzimu, žluť javorů vede a sytě modré nebe se odráží ve vodě kanálu.

Po návratu vaříme večeři a povídáme, probíráme Tučkovou a Denmarkovou, naše přístupy k terapeutickým konceptům, hodně EMDR a Petera Levina, který příští červen má přijet do Prahy. Spát se jde brzy, neb 8:45 zítra nám jede vlak do Brandýsa nad Orlicí. Jenže Jáchym, v jehož pokoji spím, má pořád tu super sbírku fantazy literatury a já vylovím Volání vlka od Anthony Ryana, pokračování jeho trilogie Stín krkavce ... a do půlnoci si čtu, holt legendární Vélin Al Sorna se vrací.

Sobota 18.10.2025

Ráno na pohodu sbalíme svačiny na celý den a hurá na vlak. Před desátou se vykulíme z vláčku v Brandýsu/e nad Orlicí. Chvilku poprchá, a pak se postupně vyjasní a celý den je úžasně slunečno. 

Trať + řeka = lávky a mosty, a ty jsou dnešní den všechny kovové a montované. Přejdeme první lávku u soutoku Tiché orlice s náhonem ... krásná je, dohledávám ji, je od roku 2008 chráněná jako kulturní památka od roku 2008, původně sloužila na nádraží v České Třebové (1900-1902) jako součást přechodu pro zaměstnance a do Brandýsa byla přestěhována kolem roku 1925. Jedná se o unikátní nýtovanou ocelovou konstrukci s charakteristickou příhradovou vazbou.

Odběhnu k památníku J.A.Komenského. Údajně zde napsal Labyrint světa a ráj srdce, asi proto je zde přírodní bludiště, to ale necháváme na jaro/léto (https://mapy.com/s/hosupobebu).

Nastupujeme na zelenou, a Čertovou lávkou přehopsáme malou rokli - na infoceduli píšou, že zřícenina Orlík byla hrad nebo kostel s klášterem. Stoupáme lesem k menhiru věnovaného Dobrým lidem a pak dále kolem slovanského hradiště Hradníky z 8. století. Bylo chráněno mohutným valem vysokým přibližně 7 metrů a dlouhým 86,5 metrů. V průběhu 14.-15. století byla na území vystavěna bezejmenná tvrz s hlubokým obvodovým příkopem. Její existenci potvrzují pozůstatky nasucho kladeného zdiva či nálezy železných nástrojů nebo keramiky.

Ze zelené přecházíme na červenou směr Peliny, opět přes montovaný most. Zastavujeme, nejde jinak, protože je tu pláž!! Malý kousek břehu vysypaný bílým pískem, uvázané šlapadlo .. jen hospůdka v maringotce má zavříno :-). Neva, my máme vše potřebné, obědváme. Najezené nás Káča táhne do kopce na pravou stranu, na stezku po Pelinách, jen se zakopneme opukovou nahou stěnu, jak ji ohmatávám, má úplně slunečnou povahu!!! Nevím, zda to Deny, kterou přinutím taky, aby na ni sáhla, cítí, ale mně se od ní, potvůrky vysmáté, vůbec nechce. Deny se mi směje, když se neochotně odloupnu a stoupám za nimi na pěšinu. Přestanu se škaredit na první vyhlídce do údolí, to to je nádhera. Pěšina se pohupuje lesem, i zde jsou všechny barvy, které podzim umí nabídnout, a slunce je zvýrazňuje.

Scházíme dolů, Choceň lízneme okolo hřbitova, kam nakoukneme, protože nás tam vláká roztančený Ježíš, který čouhá nad zdí. Úžas z něj pak dorovná krásná tvář Panny Marie na morovém sloupu na náměstí. My se parkem propleteme opět do lesa, kde "objevíme" invazní dub červený a pak krásného mloka, ladí s podzimem.

Cesta k dalším hradiskům utíká velmi lehce, okoukneme Zítkov a Hlavačov a po stezce Dívčích dolů dojdeme skoro k Darebnici. Zde se dnes odpojíme a sestoupáme přes Čertův dub do obce Sruby, abychom stihly vlak v 16:42. Čas máme dobrý, v místní hospodě nás vítají otázkou, zda jdeme na přednášku o Kanadě, a k pití nám nabídnou domácí štrúdl se šlehačkou. Sedíme, koukáme, kde je nádraží a jejda, není to 200m, ale skoro kilák - safra, stejně jako minule v Železnici, i dnes na vlak doklusáváme :-). A také jej stihneme.  

Krásných a žlutých 20 km.  

Večer sprcha, opět skvělá večeře z domácí zeleniny, muzika - Szidi Tobias a další, na řadu přijde Káčin cestovní deník. Upleteme Kabbalah šnůrky. Po večerním cvičení se odpojuji a jdu opět usnout u Volání vlka.

_ _ _

Červený náramek je jedním z nejznámějších symbolů Kabbalah. Slouží jako ochranný štít, trochu talisman. Kabbalah znamená "přijetí" a je to cesta k hlubšímu pochopení duchovního světa a naší role v něm. Levá strana těla je považována za příjemce energie, proto se nosí na levém zápěstí jako ochrana proti negativní energii, závisti a uřknutí. Přináší požehnání a ochranu svému nositeli.

_ _ _

Neděle 19.10.2025 - domů s dýní

Myslela jsem, že pojedu domů nalehko, jak jsem odložila spoustu proviantu, ale nabídce Káči na velkou dýni od jejích rodičů neodolám :-). Takže váhově dorovnáno, když v neděli balím. Před desátou hodinou již okukujeme instalace před Automatickými mlýny a obcházíme centrum města. V 10:05 otevíráme dveře Gočárovy Galerie v domě U Jonáše na náměstí, začínáme výstavou výtvarných děl "renesančního" umělce Emila Artura Pittermana, známého jako E.A. LONGEN. Úplně koukáme, tenhle pardubický rodák, narozený před 140 lety, stál za zrodem hvězdy Vlasty Buriana!!! Teda dělal toho hodně, ale fakt, psal pro Vlastu scénáře všech extra známých komedií, maloval ho etc. Stejně tak měl blízko k J. Haškovi (byl první, kdo uvedl vojáka Švejka na divadle), Kubištovi, Fillovi etc. Byl hercem, členem OSMA skupiny, dramatikem, mimem, malířem, sociáním kritikem etc... Výtvarně byl ovlivněn Munkem, Gauginem a van Goghem, tíhnul k fauvisu, postimpresionismu a expresionismu, zpracovával krajinářské náměty, městské scenérie.

https://gocarovagalerie.cz/cs/vystavy/emil-artur-pittermann-longen-za-oponou-bohema

A tím překvápko nekončí, druhou vystavující je MYSTICKÁ Radka Bodzewicz (1991), v současnosti jedna z nejžádanějších malířek, svou technikou i rukopisem patří mezi nejoriginálnější autorky své generace. Je to účinný mix Rorschachova testu, aboriginského a inuitského umění spolu s Božskou komedií od Dante Alighieriho, plátny Hieronyma Bosche a Ztraceným rájem od Johna Miltona.

_ _ _

Kulturně jsme syté až na půdu, jdeme do mexické restaurace na oběd. Na stupnici pikantnosti 0-1-2-3 si objednávám 2 ... a pak to musím ještě dokořenit :-). Nad kávou se rozloučíme a pak Deny a já letíme na vlak. Cestou domů nakuouju smetanu na dýňovou polévku, povedla se :-). 

SPOKOJENOST :-) Holky, děkuju

Trasa: https://mapy.com/s/fovavasohe

Na příště: zřícenina hradu Brandýs, hradu Orlík, labyrint a celé údolí J.A. Komenského, vodopád Mámení :-)