Soví­ Pluskoveček

30.06.2025

První prázdninový týden trávíme s Baru (a s Lili) na Pluskovečku v Beskydech (CHKO). Počasí přeje opalování, procházkám v lese, čtení a tvorbě. Máme s sebou spoustu výtvarného materiálu, plátna, akryly, vodovky, hlínu. A knihu, Ženské rituály od Barbory Zemanové. Chlapy zanecháváme na chalupě v Horním Štěpánově s kočkou po operaci.

V sobotu po příjezdu (v chalupě je příjemně chladno, jinak je fakt pařák) vybíhám do kopců, směr Kání, chytám ještě slunce celkem vysoko. Nejsem sama, tibeťan Ben je z procházky napříč kopci, loukami a křižováním v lese úplně paf, je zvyklý na prochajdy po cestě :-). Ale dává to celkem se ctí. Jo, je to pes .-). Křižujeme les a slunce jej křižuje svými paprsky také, tohle mám ráda, ty průsvity mezi větvemi.

Hele, jahody, a že jich tu je, na mnoha místech na sběr do dlaně. Občas slyším, nebo spíš cítím, dusot kopýtek, jak plašíme vysokou. Ulovím dva kousky zhuštěného dřeva na výrobu v budoucnu a skoro zakopnu o houbu vyžranou do tvaru sovího obličeje. Přidám kamínek zobáček a je to. Soví tour je zahájeno. Ráda bych tento týden totiž dotáhla projekt Soví ženy, co mi zraje v hlavě už několik let.

Neděle 29.6.2025 - kaplička Štrčková

Ráno vystoupám přes Kantorku k miradoře u kapličky na Štrčkové. Před vrcholem na mne kouká houba (zase), která si vybojovala místo navzdory vyschlé půdě a má tím pádem klobouk naštorc jak sombrero. Přidám oči z kamínků a kousek kníra z větvičky, dobře se bavím, "hombre houba" vypadá také pobaveně. 

U kapličky v trávě tam sedí postarší pár a z druhé strany se na kole škrabe nahoru osamělý cyklista. Jinak jen jahody a vůně sluncem prohřívaného lesa. Sedím na louce, vnímám kalup bzučících včel (čmeláky nevidno) a kochám se zeleno modrými odstíny kopců naproti, asi Vsetínské vrchy? Pak okouknu i druhou stranu, ano, tam (Javorníky) půjdu zítra, těším se.

Dole se osvěžím u potůčku a vezmu to k chalupě úbočím nad Jožkou, objevím krásný kus dřeva, ale na to moje malá pilka nestačí, to chce i sekyru. Vím, kde bydlíš, najdu si tě. S Baru podvečer ořežeme Alece stromky, jak chtěla, a nataháme si je k ohništi. Baru jde se mnou na prochajdu s Benem, dáme si úbočí ještě jednou. Sbíráme jahody a také mladé výhonky jehličnanů, doma pak založím nálevy na med a sirup. Před spaním dokážeme v místní troubě upéct ořechovou bezlepkovou buchtu. BTW za 2 dny jsme spotřebovaly 18 vajec, počítá Baru. No jo, jsou malý :-), a my máme v tom počasí hlad až kolem deváté večer, to pak padne na večeři 6 vajec. A 4 šly do buchty.

Pondělí 30. 6. 2025 - Sedlo Bukovina

Dnes by měla Šárka svátek, myslím na ni po probuzení. V 8:30 už jsem na cestě do Stanovnice, kde nechávám Běláska u bus zastávky a vydám se po žluté nahoru, okolo Výklenkové Panny Marie. Dnes bude okruh kratší, máme s Baru sraz na hrozenkovském Balatonu, jela vyzvednout Lili na Vsetín. Na stromě visí extrémně zrezivělý řetěz - koukám, že více lidí má smysl pro poetično :-). Postupně do batohu přibývají kousky dřev, dnes se pilka činí, jen nad sebou vzdychám, že si ten batoh dělám těžší už takhle na začátku. Na Frňovském sedle jedno dřevo seříznu, nahodím batoh a za chvilku potkám (je 9 ráno) mladou ženu se psem, jde natěžko. 

Zvážím smalltalk, ale vlastně se mi nechce, usmějeme se na sebe a pozdravíme a jdeme si každá po svém. Hmmm, inspirativní. Pak už ani noha celou dobu, prostě mám tuhle docela frekventovanou cestu jen pro sebe. Nepřemýšlím, jen jsem. Pramen Horná Maríková je marný, nic. Projdu přes vrchol Malého Javorníka (1019 nmn), koukám, že Bistro Vintrovka už má navigaci i zde, rozvíjejí se, supr. Vzpomínám na to, jak jsme je objevili, ale dnes mají, pochopitelně, zavřeno. Cha, ale výhled zavřít nejde, takže svačím a koukám do údolí. Holky btw večer souhlasily, že jsou ochotné se mnou v sobotu jít tuhle nenáročnou prochajdu, když jsem je namotivovala na zajímavé občerstvení.

Škoda, že se dnes ze sedla Bukovina už musím spustit dolů. Nejen kvůli času a srazu s Baru, mám ještě jeden důvod, a tím je konkrétní místo u státní/ štátnej hranice. Joj, místo jsem našla, hraniční patník stojí, ale tyč s cedulí už ne, fotka pro toho mého chlapa, co jsem mu chtěla poslat k svátku, se nekoná. Neva, na místě vymyslím něco mnohem lepšího a s potutelným úsměvem pak poslední kilometry nesu prima dárek.  Na Přischlop sedle tentokrát volím ze zvědavosti méně prochozenou pěšinu a ta mne trochu na začátku vypeče. Sjedu do koryta potoka, který je naštěstí vyschlý, a kus se škrábu přes velmi členité dno. Naštěstí se pak napojí na stabilní pěšinu, a ta pak na asfaltku (uf), ještě že je krásně krytá z obou stran lesem a lemovaná velkými lopuchy. Neodolám, s velkým lopuším slunečníkem kráčím k autu, bavím se dopravní značkou "Pozor slepice a kočky". 

Běláska jsem zaparkovala dobře, je ve stínu! Ukládám do paměti, že je možné popojet až na konec Stanovnice, pokud bychom chtěli třeba přes Přischlop sedlo nastoupit na vícedenní, třeba i slovenský okruh. Čas mám výborný, sjíždím do Hrozenkova, koupím redukci na pumpičku, abych mohla nafoukat kolo a potkáváme se s Baru a Lili u Balatonu. Ony už se koupaly, já se musím nejprve nasvačit, a k tomu se rády přidají. Pak hurá do vody, na nákup a dom. Vyložím dřevíčka a dárek pro chlapa.

Nějak se stane, že Baru pomůže Alence "překročit práh" Tondova pokoje (zemřel již skoro před měsícem) a pak všechny tři pomáháme s věcmi po něm. Jak to tak vidím, jdu přerovnat dílnu, udělat místo na technické věci a nářadí, Baru třídí oblečení. Vydýcháme to na večerní procházce s Benem, Lili jde s námi, diskutujeme, na jaké zvuky reagují psi, shodneme se, že Ben reaguje na co chce. Ani tónina anglického sopránu na něho neplatí :-)

Dnešní trasa: https://mapy.com/s/lefazuzugo

Úterý 1. 7. 2025 - Tondův odkaz

Dopoledne věnujeme Tondovi, třídíme, pytlujeme oblečení, já odvážím do dílny vše možné nářadí a drobnosti, hodně elektro, informuju Toma o jeho dědictví, je rád, že s tím tak významně pohneme. Skříňku, co potřebuje Alenka dostat ven, umejeme a najdu pro ni u Toma super místo. Musím kvůli tmu uklidit skladodílnu v chalupě a najdu pumpičku na kolo i s redukcí, juhu!, můžu výletovat i na kole. 

Najdu také křišťál ve skleničce s vodou, nevypadá zdravě. Voda po otevření fakt nevoní, a tak křišťál omeju a pak jej ve sklence odnesu do potůčku, aby se přes noc vyčistil a nabil v tekoucí vodě. Zatížen, snad neuplave, voda musí sklenkou protékat. Uvidíme ráno.

Odpoledne je opalovací leháro, ve stínu je 31,1 °C, je čas na výtvarno. Na Soví ženu. Ženu, která se v pozdním večeru, ve společenství podobných, právě mění v sovu a vzlétá. Spalo to asi 8 let. Znova si skicuju sochu, ale je to jen první myšlenka, chce to trochu prostudovat soví let, dynamiku pohybu při startu, ložení pírek atd. A pak míru konkrétnosti. Docela se daří. Připravím si kovovou konstrukci na sošku, máme s sebou samoschnoucí hmotu.

Středa 2.7.2025 až pátek 4. 7. 2025 - jsme

Ve středu dopoledne s Alenkou odvezeme pytle s oblečením po Tondovi. Vyzvednu křišťálek z potoka, vypadá lépe. Zpracuju macerát z výhonků mladých smrčků na med, jsem zvědavá, jak bude fungovat. V cukru a citrónu naložené větvičky na sirup se ještě poctivě "vaří" na sluníčku. Nachystáme s holkama oběd, ty pak jedou do Karolinky, já jdu kreslit. Ve stínu je 32 °C, ale podvečer bude snad již chladný stejně jako včera, dnes se bude opékat, bude oheň. Odpoledne dáme společnou prochajdu, Lili umí parádně na listech vyluzovat soví houkání - sovy všude s námi. 

Ve čtvrtek a pátek je to podobně poklidné, zvládáme procházky, povídání s Alenkou, modelaření a kreslení, jen na barvy úplně nedojde - ráda bych si třeba i později převedla do jednoduché malby záběr na kapličku od Strčkové. Od čtvrtku, kdy nás podvečer nás na Balatonu chytí malá bouřka, je už chladněji. Zejména rána jsou chladná, až 5°C. Lili v pátek odjíždí domů. Já dotahuju sirup z mladých smrčkových výhonků a teda, jak to zavřelo na plotně, bylo to jak inhalovat alpu!!! Jednu flašku jsem nechala Alence, které moc chutnal :-).

Sobota 5.7.2025 - Vintrovka, hrnčířské trhy, Razula

S Baru si dáme výpravu k Vintrovce, je teplo s vyšší vlhkostí, svlékáme se, a abychom se lépe smažily, mažeme :-). Za odměnu nás čekají krásné výhledy ve všech průsecích. Baru žertuje na téma medvědů, probíráme plachost zdravých jedinců a přitom uskakujeme až moc často před cyklisty, kteří se řítí v obou směrech šusem dolů. Zlatý pondělí, kdy nebyla nikde ani noha, není to vůbec příjemný a asi stárnu, ale nechápu, co člověk v cyklotrysku z těch hor má, a dumám, jak to mají ty kopce - vnímají to vůbec při své dlouhověkosti? Není to pro ně otravné bzučení "komárů"? V nekorektním humoru míjíme pomníček a říkáme si, že tam neleží cyklista, ale medvídek sražený brutal cyklistou.

Vintrovka má otevřeno! Dáváme si do nosu s výhledem na Velké Karlovice a dál za ně, plážová lehátka okupujeme dost dlouho. Zkouším Bio SHOT (https://eshop.koldokol.cz/bio-shot-zazvor-a-pomeranc-0-25l-bio),  to je vážně zázvorová síla!!! Zaznamenáváme ptáčka, asi je to pěnkava. Zkušeně oblétává teritorium Vintrovky, evidentně už ví, že z lidí občas něco kápne (z párku v rohlíku, buchet, polévky s chlebem ...), ale zároveň je ještě moc plachá na to, aby se chovala jako veverky v Hyde Parku. No, dáváme jí rok, maximálně dva na posun v "drzosti" :-). Necháme ji u křoví pak kousků kukuřičného chlebíku.

Sejdeme zpět k Běláskovi, a přes zastávku na točenou zmrzlinu se přemisťujeme k pralesu Razula. Zastaví nás mediboard s odkazem na hrnčířský festival, takže točíme k "ičku" ve Velkých Karlovicích. Ulovíme krásné máma/dcera náramky a dárky pro blízké. V pralese si užívejeme čachtání v potůčku a hledání kamínků, i když je i zde vody dost málo proti tomu, co známe. Někdo tu postavil pár domečků pro skřítky, vzpomínáme na dobu, kdy jsme to také dělaly. Ulovila jsem pár kamínků, Baru má také jeden, jedem zpět, a podvečer, pod prvním předbalení, jdu ven s Benem. Rozlučkové výhledy.

Neděle 6.7.2025

Nějak nemůžu dospat, tak pouklízím, Baru se vyhrabe z pelíšku včas, loučíme se s Alenkou a Benem, je to smutné, nechce se nám. 

V lokálním obchůdku v Karlovících nám prodají pivo (pro chlapa) a sýr s chilli (pro holky) i 10 minut před ofiko otevíračkou a pak se propleteme do Olomouce s lekcí francouzštiny na duolingu. Vyložíme narvané auto, prolejeme zvadlá rajčata na balkóně a hurá do Jičína za babi a dědou. Odpolední zahrádka je tepelné peklo!!! V Karlovicích bylo možné se schovat do chladné chalupy, zde není před vedrem úniku, než proléváním se studenou vodou. Přestěhujeme ložnici v chatě, aby se našim lépe přespávalo a vstávalo, a pak z Běláska přesedláváme na žluťáska režiožeta do Olomouce. Do zavazadlového prostoru odkládáme s láskou plechovou mísu :-) s německou knihou o umění!!!! Do mísy ještě nakoupíme a po cestě domů naší "nákupní taškou" rozesmíváme lidi. Do  minut se přižene bouřka a prší i v pondělí - nemusíme zalívat venku!!!

Byl to moc fajn týden, dala bych si líbit ještě tak 2 další týdny, abych se mohla více rozšoupnout jak s malováním, tak i s delšími výlety na místa, která kolem tolik neznám. Moc mne láká ta javornická hřebenovka.

~ Modlitba z aztéckého jazyka Nahuatl, 7. stol. ~

Osvobozuji své rodiče od pocitu, že u mě selhali.

Osvobozuji moje děti od nároku, že musí žít tak, abych mohla být na ně hrdá. Ať se ubírají cestou radosti svého srdce. Ať následují svou intuici a provedou tak své sny.

Mého partnera zbavuji závazků, aby byl doplňkem mé celistvosti.

Nic mi nechybí, neustále se učím spolu se všemi bytostmi.

Děkuji mým prarodičům a předkům, kteří se setkali, abych dnes mohla žít. Osvobozuji je od minulých nezdarů a nedokončených tužeb s vědomím, že udělali, co bylo v jejich silách, aby mohli co nejlepším způsobem nést okolnosti jejich života. Ctím je, miluji je a uznávám je jako svobodné bytosti bez jakékoli viny. Obnažuji svou duši před jejich očima, a proto vědí, že nic víc neskrývám ani nedlužím, kromě věrnosti k sobě samému a své vlastní existenci tím, že se řídím moudrostí svého srdce. 

Plním svůj životní plán bez souhlasného postoje vůči mé rodině.

Vím, že za můj klid a štěstí jsem zodpovědný sám. Vzdávám se role spasitele či zachránce, který sjednocuje nebo naplňuje očekávání ostatních. Učím se prostřednictvím lásky a pouze prostřednictvím lásky. Ctím tak svou podstatu a prospívám tak svému bytí a jeho projevům, i když mě jiní možná nechápou. Já si rozumím, neboť jen já žiji a prožívám můj příběh. Protože se znám, vím, kdo jsem, co cítím, co dělám a proč to dělám.

Ctím se, miluji se, a přijímám se bez viny.

Ctím tě, miluji tě, a přijímám tě bez viny. Ctím božství v sobě i v tobě. Jsme svobodní.