Říjnová instalace Knihbedničky na Berušce

Krátký odskok na Berušku před podzimními prázdninami si nemohu odpustit. Letošní podzim je TAK vzorový, počasím a barvami (a také úrodou, jak se dočtete dál), že je škoda každého dne, kdy nejste venku. Kluci pojedou autem, táhnou nářadí a proviant na 5 dní, já beru klíče a vyrážím dřív. V sobotu jedu ráno vlakem do Horní Lipové, chci zkusit novou trasu, přes Lesní bar. Ve vlaku koukám z okna přes srdce, které na ně někdo namaloval :-).

Hmm, na výstupu prší, takže z úvozové cesty, na kterou jsem nastoupila, abych si ušetřila kus po asfaltu k Lesnímu baru, neopouštím. V tomhle počasí bych si tam v baru stejně nic nedávala. A taky jen blázen by opustil cestu, která je barevná, nádherná a barevná. Pokračuji ve stoupání na Luční vrch. Druhá půlka je rozježděná těžební technikou, takže pohopsávám souběžně v lese.

TRASA 7,7 km: https://mapy.com/s/kefalolema

Z Lučního vrchu až skoro k rozcestí u Útulny Mates jdou přede mnou a se mnou stopy psí šelmy, bez pána ... vážně, že by vlk?? Déšť sílí a míchá se se sněhovými krupkami, na Matesu je už dešťovo sněhová chumelenice. V budce si dám svačinu a pokračuji po žluté směr Tři studně. V lese už nesněží, naproti mi jde mladý Polák, říká, že jde ze Studeného a že dále je cesta rozrytá technikou. On ale neví, že budu odbočovat o kousek dříve. Takže si kus utrpení ušetřím a zapadám na zkratku, co vede rovnou na Stříbrný vrch. Mezi pokácenými stromy se na mne culej hříbky. Posbírám do čepice, co se vejde a pak se spouštím k Berušce. Od Konírny se nesou zvuky sekání, jsou tam lidi.

Odemknu si přívětivé závětří Berušky, vše je připraveno, vlastně jo, naposledy jsme tu byly s holkama, a to jsme daly vše do pucu. Zatopím, sundám okenice, postavím na čaj a kávu. Kluci dojedou, když už voda skoro vře. Kamna jsou roztopená, ohřejeme si oběd, nakrájím pár z donesených hříbků a pak jdeme na Dračí hřbet. 

Z prochajdy se stane hříbková a kamínková sklizeň. TO JE TEN NEJ NEJ PODZIM, JAK JSEM PSALA V ÚVODU.

Po cestě tam chca nechca zakopáváme o hříbky, 90% babky, ale krásné, čisté, mnoho mladých. Berem vše, zítra už má být 0°C a přemrzlé hříbky se sbírat nemají. Tvoříme odkladové depoty na pařezech, jak pokračujem k Drakovi. Ten mne dnes zve na svůj hřbet tak trochu bočkem, možná chce trochu podrbat :-). U mělké jámy na kraji na mne kouká šutr - velikost i váha OK, ještě ho unesu - slepenec s kusy křišťálu. Pak nalovím ještě na dalších místech půl batohu menších kousků.

Po cestě zpět přidáme hříbky. Sbíráme je do kabátu a kapuce, a večer místo tmelení Berušky krájíme hříbky. Dole není kam sednout, houby jsou i nad kamnama a na sušárně v 1. patře.
_ _ _

Tmelení Berušky a také instalace Knihbedničky, se kterou jsem se přes léto mazlila, proběhla pak v pondělí beze mne. Ale kluci to udělali docela povedeně - je dobře, že jsem domyslela pomalovat i dno Bedničky - když ležíte pod ní, vidíte motiv hvězdného nebe mezi stromy :-). Jen jezírko s lekníny (motiv horní desky) zůstane neviditelným těm, kdo nevědí.
_ _ _

V neděli sbalím první várku skoro suchých hub a odcházím v dešti, klasickou zelenou přes Smrk do Ramzové, mám to již nachozené a dobře se mi odhaduje čas. Rašeliniště je nacucané ještě více než před 14 dny, je vážně těžké najít pevnou půdu pod nohama :-). Déšť mne provází ještě chvíli na sestupu ze Smrku, ale závěr je již suchý, dokonce se mraky trhají a z posledního průseku je nad údolím modro. U vlaku mám ještě čas na zázvorový čaj i kávičku, pak dodřimkávám ve vlaku do Olomouce.

Vybalím a dosuším hříbky v troubě a jdu spát.

Děkuji, podzime :-)