Slunečná Slunečná-) přes kapli sv. Kříže s Krajinou břidlice

Krajina břidlice se rozjíždí, a mezi nabídkami na výpravy byla i sobotní terénní exkurze s průvodcem RNDr. Tomášem Lehotským, Ph.D. To se neodmítá, strávit den na parovině pod Slunečnou s geologickým výkladem, v prostoru mezi devonem karbonem! 

Předpověď počasí je, že na Slunečné bude DOST slunečno, takže beru hodně vody a mažu se opalovacím krémem, v batohu se ocitá pro jistotu i klobouček, trasa vede podle map otevřenou krajinou. Volím cestu přes Šternberk, a naproti Kauflandu mne zaujme kříž se spodním reliéfem .. zachytila jsem v té rychlosti jen jakousi myšlenku ve spojení s Čermnou, snad nezapomenu na zpáteční cestě zastavit.

Na nádraží v Moravském Berouně se nás schází okolo dvaceti lidí všeho věku, což pan Lehotský komentuje jako snesitelné množství, asi má radši kameny než lidi? Jeho průvodcovství je vtipné a erudované, i když trochu uštěpačné. Vítá nás v krajině, prý "nudné", samá břidlice, droba a slepence.

A pak vyrážíme, tempo nasazujeme docela slušné, chce ujít těch 14 km tak, abychom stihli vlak v Dětřichově ve 14:00. Ale zakecá se u první zastávky (takže odjezd ve 14 nehrozí), u pramene minerální vody Ondrášovky. Ochutnáváme, průvodce povídá o tom, jak takový minerální pramen vzniká, a že Nízký Jeseník je na ně bohatý. Ondrášovka originál je mnohem více železitá, ve výrobě ji dosycují a odželezují. Vytéká z dva metry vysoké pískovcové sochy s názvem Pramen (autorem abstraktní skulptury z roku 1986, zobrazující pramenící vodu, je Karel Hořínek).

_ _ _

Místní léčivý pramen Ondrášovka byl podle pověstí objeven již ve 13. století a v roce 1357 jej Štěpán ze Šternberka oficiálně prohlásil za léčivý. Na přelomu 18. a 19. století tu zásluhou knížete Lichtensteina vznikly malé lázně, ale po 2SV zanikly. 

Od r. 1994 umožňuje minerálkovod využívat minerální vodu z nového zdroje Sedmi Dvorů. Vydatnost zdrojů je nadstandardně vysoká a konstantní; pokrývá okolo 20 % kapacity známých zdrojů v ČR. Pramen má celoroční teplotu 8 – 9 °C. 

Výjimečnost Ondrášovky mezi minerálními vodami spočívá ve velmi nízkém obsahu sodíku, díky čemuž nedochází k překyselení žaludku vysokém obsahu vápníku, který příznivě ovlivňuje vývoj skeletu u dětí a má příznivý vliv při léčbě odvápňování kostí, jež může trápit starší populaci.

_ _ _

Napijeme se, doplníme lahve a klušeme po NS Křížový a Kočičí vrch k lomu Ondrášov na jihozápadním úpatí Kočičího vrchu. Prej je plný bochníků z čediče a devonských polštářů - ti geologové jsou teda vtipálci. Miluju kameny, spím s nima, ale polštář? Ptám se proč a prý kvůli tomu, že jsou kameny nadlehčeny (natřepány) vzduchovými bublinkami. Jinak ofiko jsou to polštářové lávy s mandlovcovými spility. Česky: spousta kamenů s dírkama po celém povrchu (pokud jsou zvětralé) nebo kameny s tečkama, což jsou vzduchové bublinky vyplněné křemenem, sfaleritem, galenitem, chalkopyritem, pyritem.

Jeden ze spoluklusajících má s sebou geologické kladívko a užívá si ho v praxi, aby našel mandle s plnými bublinkami. Je úspěšný, ale mně se víc líbí ty zvětralé. Odnáším si 2 kousky.

Vyšplháme lesíkem s kvetoucími konvalinkami do volné krajiny provoněné lány řepky po NS ke zřícenině starého hradu Moravský Beroun, velmi pěkným parkem s různými objekty (dům s medvědem, altány a stoly zvoucí k posezení) na Křížový vrch s barokní kaplí Panny Marie Bolestné. Má korunu asi ze skla, takže dovnitř stále proudí světlo. A i když je kaple zcela prázdná, je překrásná. Možná právě čistotou prázdnoty - jen listí na podlaze a světlo, které kreslí vlnkostíny.

_ _ _

Křížová cesta byla vysvěcena na svatodušní neděli dne 1. června roku 1751 olomouckými františkány. obec jim za to poskytla jako odměnu třináct měřic ovsa (1 měřice se rovná 5,849 litru). dne 16. června následujícího roku (1752) položil svobodný pán Fridrich Lichtblau na Křížovém vrchu základní kámen ke kapli Panny Marie Bolestné, kterou nechal postavit z vlastních finančních prostředků. ještě v témže roce zajistil farář p. Thrau pro tuto kapli poustevníka Konrada Thanela.

Roku 1819 byla na Křížovém vrchu zřízena a vysvěcena dřevěná zastavení křížové cesty. Na podzim roku 1842 byla kolem křížového vrchu postavena křížová cesta nová, jejíž dřevěná zastavení byla v průběhu dalších let postupně nahrazována zděnými kapličkami.

Dnešní podobu kaple z roku 1752 navrhl akademický sochař a výtvarník Lubomír Dostál, obyvatel Horních Loděnic. Také kameninové reliéfy v jednotlivých 14 zastaveních zhotovil on u příležitosti revitalizace celého areálu. Historická barokní podoba cesty, která pocházela z poloviny 18. století a zahrnovala původní malby, se do dnešních dnů nedochovala a v průběhu 20. století byla zničena.

_ _ _

V protisměru zastavení scházíme dolů ke kostelu povýšení sv. Kříže. Skupinu opět dobíhám, protože vlaju s foťákem po parku. Krásu modrých "koberců" z rozrazilu (Veronica) se mi zachytit ne zcela podaří. Dovnitř kostela nahlížíme doslovně klíčovou dírkou a vidět je prostý zavěšený kříž. Údajně zde probíhají kulturní akce.

Tempo polevuje, ale oficiální pauza na svačinu se nekoná, takže si otočím batoh a za chůze, než začne stoupání, po modré směr Slunečná pojídám jablko a hermelín. 

Šplhání do 802 nmn, trochu protivně obohacují cyklisté s čísly na řídítkách, kteří se řítí z kopce proti nám. Slunko peče jak blázen, je víc než 24 °C, ale vůbec to nevadí, nasávám teplo, vody mám dost.

Na vrcholu u vysílače se skupinově fotíme a konečně je ofiko pauza - ale jen proto, aby se lidi podepsali do nějaké vrcholové knihy :-). Využívám toho a jdu do Dětřichova napřed. Sestup mi připomíná něco z jiné trasy, asi cestu do Rejvízu ze Zámeckého vrchu od Koberštejna.

Počkám na partu na křižovatce u starých lipových alejí, dostane se nám posledního výkladu u kostela sv. Jiří, který má ještě břidlicové parapety. Pan Lehotský říká, že na "krchovy" chodí rád se studenty, neb jsou přehlídkou geologickou samou pro sebe - množství materiálů náhrobků. A jak obkružujeme kostel, radostně ukazuje a pojmenovává jeden náhrobek za druhým ... živec, žula, český mramor .. jede bomby.

Máme 1,25 h do odjezdu busu, lidi jdou do motorestu, já si stopnu první auto, co jede do Moravského Berouna, takže jsem na berounském nádraží za 10 minut.

Ještě si skočím dobrat minerálku do prázdné petky a sjíždím malebné serpentiny do Šternberka. U Kauflandu si vzpomenu, parkuju a jdu okouknout kříž, co jsem jej ráno míjela. Opravdu je na podstavci reliéf Panny Maria Bolestné - pošlu fotky kolegovi Honzu v Lubavii, zda by v archivu nepohledal, jestli nebyl na Čermné kříž. Dávalo byt to smysl, ta stéla na čermenském hřbitově nevypadá jako součást náhrobku. Zítra se tam zastavím - stejně chci vidět, zda už kvetou narcisy a astřičky a denivky, co jsem u ní zasadila.

Nakoupila jsem kopec zeleniny. Sluncem celkem utahaná dojíždím domů. Uvařím hrnec polévky a vydrhnu staré rámy na obrazy, které jsem minulý týden koupila od paní Polzer, která se stěhuje.

Bylo to MOC fajn výlet. Odpočívám, prohlížím fotky a jo, některé záběry nejsou špatné, podařilo  se mi asi zachytit tu slunečnost, aspoň trochu.

_ _ _

Tipy 

Na další lokality v okolí, např. Nové Valteřice, Červená hora u Libavé nebo Svobodné Heřmanice.

• https://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz/Nove_Valterice/Valterice_text.htm 
• https://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz/Svob_Herman/SvHerman_text.htm

a tip na sakrální stavby v Krajině břidlice zde

a lom Olšovec, kde se dají dodnes najít trilobiti: Přírodní koupaliště Olšovec se nachází vedle cesty spojující obec Olšovec s Partutovicemi, mapa zde

Dojmy a pojmy

Dojmy z výletu zůstanou, pojmy si musím zapsat, ty se z paměti ztrácejí :-). Parovina (neboli peneplén z latinského paene – téměř a plenum – rovina) označuje rozsáhlé, mírně zvlněné území, které vzniklo dlouhodobým zarovnáváním zemského povrchu vlivem eroze.

Dohledávám ještě jednu věc - mluvil pan Lehotský něco o andělské vrchovině????? jo, našla jsem to. Andělskohorská vrchovina tvoří geologický předěl/přechodový stupeň mezi Hrubým a Nízkým Jeseníkem. Vyznačuje se odlišným geologickým charakterem, stojí na zlomu těchto dvou odlišných geomorfologických celků. Jedná se o tektonicky i litologicky složitou oblast tvořenou hlavně mírně přeměněnými horninami (fylity, svory, krystalické břidlice).

A ještě mluvil o sopkách, mořských, jelikož jsme šli mořem. Nejznámější vyhaslé sopky se nacházejí v Nízkém Jeseníku, jihovýchodně od Hrubého Jeseníku, a nabízejí unikátní kombinaci geologických unikátů a nádherných horských výhledů:

• Velký Roudný (780 m) u obce Roudno: Považován za nejzachovalejší sopku v České republice. Má typický kráter, lávové proudy a na vrcholu stojí kaplička s křížovou cestou s výhledem na Hrubý Jeseník.
• Uhlířský vrch (672 m) 3 km od Bruntálu: Jedna z nejmladších sopek u nás, charakteristická těžebním odkryvem, kde je vidět sopečný tuf.
• Venušina sopka (643 m) u obce Mezina: zde odkryté lávové proudy, které kdysi přehradily řeku Moravici.

Uf, to je na jeden výlet až dost, což?