Slunečná Slunečná-) přes kapli sv. Kříže

_ __ Krajina břidlice se rozjíždí, a mezi nabídkami na výpravy byla i sobotní terénní exkurze s průvodcem RNDr. Tomášem Lehotským, Ph.D. To se neodmítá, okouknut parovinu pod Slunečnou a ještě s geologickým výkladem! Jedu STRÁVIT DEN MEZI DEVONEM A KARBONEM.

Předpověď počasí je, že bude DOST teplo, takže beru více vody a mažu se opalovacím krémem, v batohu se ocitá pro jistotu i klobouček, trasa vede dost otevřenou krajinou. Volím cestu přes Šternberk, a naproti Kauflandu mne zaujme kříž se spodním reliéfem .. jen jsem to nestihla pořádně v té rychlosti okouknout, snad nezapomenu na zpáteční cestě zastavit.

Na nádraží v Moravském Berouně se nás schází okolo 20, což pan Lehotský komentuje jako snesitelné množství, asi má radši kameny než lidi? Jeho průvodcovství je vtipné a erudované, i když stále uštěpačné. Vítá nás v krajině, která je prý "nudná", samá břidlice, droba a slepence.

A pak vyrážíme, tempo nasazujeme docela slušné, chce ujít těch 14 km tak, abychom stihli vlak v Dětřichově ve 14:00. Ale zakecá se u první zastávky, u pramene minerální vody Ondrášovky. Ochutnáváme, průvodce povídá o tom, jak takový minerální pramen vzniká, a že Nízký Jeseník je na ně bohatý. Voda vytéká z dva metry vysoké pískovcové sochy s názvem Pramen (autorem abstraktní skulptury z roku 1986, zobrazující pramenící vodu, je Karel Hořínek).

_ _ _

Místní léčivý pramen Ondrášovka byl podle pověstí objeven již ve 13. století a v roce 1357 jej Štěpán ze Šternberka oficiálně prohlásil za léčivý. Na přelomu 18. a 19. století tu zásluhou knížete Lichtensteina vznikly malé lázně, ale po 2SV zanikly. 

Od r. 1994 umožňuje minerálkovod využívat minerální vodu z nového zdroje Sedmi Dvorů. Vydatnost zdrojů je nadstandardně vysoká a konstantní; pokrývá okolo 20 % kapacity známých zdrojů v ČR. Pramen má celoroční teplotu 8 – 9 °C. 

Výjimečnost Ondrášovky mezi minerálními vodami spočívá ve velmi nízkém obsahu sodíku, díky čemuž nedochází k překyselení žaludku vysokém obsahu vápníku, který příznivě ovlivňuje vývoj skeletu u dětí a má příznivý vliv při léčbě odvápňování kostí, jež může trápit starší populaci.

_ _ _

Napijeme se, doplníme lahve a klušeme po NS Křížový a Kočičí vrch k lomu Ondrášov na jihozápadním úpatí Kočičího vrchu. Prej je plný bochníků z čediče a devonských polštářů - ti geologové jsou teda vtipálci. Miluju kameny, spím s nima, ale polštář? Ptám se proč tomu říkají polštáře a prý kvůli tomu, že jsou kameny nadlehčeny (natřepány) vzduchovými bublinkami. Jinak ofiko jsou to polštářové lávy s mandlovcovými spility. https://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz/Ondrasov/Ondrasov_text.htm

Česky: spousta kamenů s dírkama po celém povrchu (pokud jsou zvětralé) nebo kameny s tečkama, což jsou vzduchové bublinky vyplněné křemenem, sfaleritem, galenitem, chalkopyritem, pyritem.

Jeden ze spoluklusajících má s sebou geologické kladívko a užívá si ho v praxi, aby našel mandle s plnými bublinkami. Je úspěšný, ale mně se víc líbí ty zvětralé. Odnáším si 2 kousky.

Pokračujeme volnou krajinou s lány vonícími díky žlutí řepce po NS ke zřícenině starého hradu Moravský Beroun, velmi pěkným parkem s různými objekty (dům s medvědem, altány a stoly zvoucí k posezení) na Křížový vrch s barokní kaplí Nalezení sv. Kříže. Má korunu z nějakého tvrzeného skla, takže dovnitř stále proudí světlo. A i když je kaple zcela prázdná, je překrásná. Možná právě čistotou prázdnoty pro  rozjímání - jen listí na podlaze a světlo, které kreslí vlnky/ stíny.

_ _ _

Kaple z roku 1752 byla asi zdemolována, Dnešní je, vystavěná zásluhou umělce pana Dostála, obyvatele Horních Loděnic. 

_ _ _

Podél křížových kapliček scházíme dolů ke kostelu povýšení sv. Kříže. Skupinu opět dobíhám, protože vlaju s foťákem po parku. Krásu modrých "koberců" z rozrazilu (Veronica) se mi zachytit ne zcela podaří. Dovnitř nahlížíme doslovně klíčovou dírkou a vidět je prostý zavěšený kříž. Asi je prostor takto prázdný, aby zde mohly probíhat kulturní akce?

Tempo polevuje, ale oficiální pauza na svačinu se nekoná, takže si otočím batoh a za chůze po modré směr Slunečná pojídám jablko a hermelín, než začne stoupání. 

Jak šplháme pak do 802 nmn, řítí se proti nám stále nějací cyklisté s čísly na řídítkách, to je trochu protivné. Slunko peče jak blázen, myslím, že je víc než 24 °C, ale vůbec to nevadí. I vody mám dost.

Na vrcholu u vysílače se skupinově fotíme a konečně je ofiko pauza - ale jen proto, aby se lidi podepsali do nějaké vrcholové knihy. Využívám toho a jdu již dolů do Dětřichova sama napřed, podpis mne fakt nezajímá. Sestup mi připomíná něco z jiné trasy, sestup do Rejvízu kdysi.

Počkám na partu na křižovatce u starých lipových alejí, dostane se nám posledního výkladu u kostela sv. Jiří, který má ještě břidlicové parapety. Pan Lehotský říká, že na "krchovy" chodí rád se studenty, neb jsou přehlídkou geologickou samou pro sebe - množství materiálů náhrobků. A jak obkružujeme kostel, radostně ukazuje a pojmenovává jeden náhrobek za druhým ... živec, žula, xy, yy .. a jede.

Máme 1,25 h do odjezdu busu, lidi jdou do motorestu na nápoje. Já si stopnu první auto, co jede do Moravského Berouna, takže jsem v Berouně za 10 minut.

Ještě si skočím dobrat minerálku do prázdné petky a sjíždím malebné serpentiny do Šternberka. U Kauflandu si vzpomenu, parkuju a jdu okouknout kříž, co jsem jej ráno míjela. Opravdu je na podstavci Panna Maria Bolestná - fotím si jej, pošlu kolegovi Honzu v Lubavii, zda by v archivu nepohledal, jestli nebyl na Čermné kříž. Dávalo byt to smysl, ta stéla nevypadá jako součást náhrobku. Zítra se na Čermné zastavím - stejně chci vidět, zda už kvetou narcisy, co jsem u ní zasadila. A jak se daří denivkám.

Nakoupila jsem kopec zeleniny. Sluncem celkem utahaná dojíždím domů. Uvařím hrnec polévky a vydrhnu staré rámy na obrazy, které jsem minulý týden koupila od paní Polzer, která se stěhuje.

Bylo to MOC fajn výlet. Prohlížím fotky a jo, některé záběry nejsou špatné, podařilo  se mi asi zachytit tu slunečnost, aspoň trochu.

_ _ _

Pan Lehotský: zde.

Tipy 

Na další lokality v okolí, např. Nové Valteřice, Červená hora u Libavé nebo Svobodné Heřmanice.

• https://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz/Nove_Valterice/Valterice_text.htm
• https://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz/Svob_Herman/SvHerman_text.htm

a na sakrální stavby v krajině břidlice zde

a lom Olšovec, kde se dají dodnes najít trilobiti: Přírodní koupaliště Olšovec se nachází vedle cesty spojující obec Olšovec s Partutovicemi. https://mapy.com/s/bakujaceno

Pojmy k zapamatování

P. S. Parovina (z latinského paene – téměř a plenum – rovina) označuje rozsáhlé, mírně zvlněné území, které vzniklo dlouhodobým zarovnáváním zemského povrchu vlivem eroze a denudace.

P. P. S. Dohledávám ještě jednu věc - mluvil pan Lehotský něco o andělské vrchovině????? jo, našla jsem to. Andělskohorská vrchovina tvoří geologický předěl/přechodový stupeň mezi Hrubým a Nízkým Jeseníkem. Vyznačuje se odlišným geologickým charakterem, stojí na zlomu těchto dvou odlišných geomorfologických celků. Jedná se o tektonicky i litologicky složitou oblast tvořenou hlavně mírně přeměněnými horninami (fylity, svory, krystalické břidlice).

Nejznámější vyhaslé sopky se nacházejí v Nízkém Jeseníku, jihovýchodně od Hrubého Jeseníku. Tyto dvě oblasti nabízejí unikátní kombinaci geologických unikátů a nádherných horských výhledů: [1, 2]

• Velký Roudný (780 m): Považován za nejzachovalejší sopku v České republice. Má typický kráter, lávové proudy a na vrcholu stojí kaplička s křížovou cestou. Nachází se poblíž obce Roudno a nabízí krásný výhled na Hrubý Jeseník.
• Uhlířský vrch (672 m): Jedna z nejmladších sopek u nás, jen 3 km od Bruntálu. Charakteristická je těžebním odkryvem, kde můžete vidět sopečný tuf, a zachovalou lipovou alejí.
• Venušina sopka (643 m): Leží u obce Mezina a najdete zde odkryté lávové proudy, které kdysi přehradily řeku Moravici