Smrt, metamorfóza, Kuněticko
Změny a ztráty pokračují. Ztráty, na kterých umíme vidět to hezké až s odstupem. Dámský víkend nám tentokrát dovoluje nést to společně. I když jsme zpočátku na dvou místech. Mne Káča vyzvedne v 15:00 na vlaku v Pardubicích a jedem rovnou na malý okruh v blízkosti Spojilu. Deny ve stejném čase provází naši společnou kamarádku odchodovým obřadem "Oslavy života" na pražském Vyšehradě. Jsme ve spojení, pro Kláru, která nás před týdnem opustila, jsem včera do 2 do rána kreslila vzpomínkový obraz - na její "oči plné hvězd" nelze zapomenout, a je fakt, že jsem tu záři zachytávala docela dlouho, než jsem byla spokojená.
S Káčou po výletě se kulinářsky realizujeme, aby bylo na zítra připraveno, Deny dojede zítra kolem oběda, do té doby už chceme být zpět z toulky podél Labe. Večer patří knihám, filmům, cvičení. Ráno se vstává, ale stejně neodolám a (tajně pod peřinou :-)) do půlnoci přečtu první díl o Agnes a Zakázané hoře (odkaz níže). Ráno v 7 statečně lezu z pelíšku a budím se kávou a banánem. V 8 jsme venku, je vstřícně, hodně vlhkosti ve vzduchu, nefouká, ptáci štěbetaj nahlas, to zní jako předjaří!
Podél Haldy jsme docela rychle u Labe a jdeme okruh Počaply a po druhé straně zpět. Za druhou zatáčkou se srazíme se srnkami - mostek, přes který potřebujeme přejít, procházejí v protisměru jedna za druhou 3 laňky. Pár vteřin z očí do očí, pak se jen mihnou jejich bílé prcky a jsou fuč, cesta je volná.
Voda na řece postupně od ledové krusty ustupuje k vodě s lehkými zbytky ledu u břehů, hladinu čeří kačeny a kachny, přeletí i hejno labutí.
U kunětické Zmrzlinárny si dám kávu No.2, domácím vyhlášeným nanukům odoláváme, je ještě chladno :-). Na náměstíčku stojí kostel s výrazným Ježíšem Kristem Učitelem nad vchodem. A to kování na dveřích, moc pěkný :-). Obcházím jej dokola, dveře vypadají skoro původně, klíčové dírky jsou velké, ale zaslepené, nic nevidím.
_ _ _
Kunětický kostel sv. Bartoloměje s farou je významný vrcholně gotický venkovský kostel, odkazuje na pražskou architekturu Karla IV. Nástěnné malby z doby kol. r.1 400, vysoké "dvorské" úrovně. Areál doplňuje střízlivá pozdně barokní budova fary s hospodářským zázemím. Kostel byl postaven zřejmě již v 11 století v románském stylu, pak goticky přestavěn. Kostel i areál přilehlé fary jsou chráněny jako kulturní památka.
_ _ _
Občerstvené pokračujeme dál, velkou část výletu máme výhled na Kunětickou horu, ale je mimo sezónu. Lidi na trase nejsou, mlčenliví rybáři se nepočítají :-). Interakci zařizuje nutrie, která ňufá ve staré aleji u labského "apendixu" před Brozanami a pak před námi beze spěchu odťapká na pobřežní kru a vklouzne do vody. O kousek dál si to prostředkem zamrzlé řeky štráduje zajíc, evidentně je fanoušek rychlobruslení (mají zajíci v norách TV, aby mohli sledovat olympiádu?).
Cedulka na plotě s "badyánovým" logem nám sděluje, že jsme u komunitních brozanských ovocných sadů a vinic. SADY BROZANY na břehu Labe jsou soukromými pozemky lidí, kterým se zdála být zdejší zemědělská pole příliš jednotvárná, chudá a plochá, a tak se rozhodli krajinu povznést ovocnými stromy, vinicí a květinovými loukami, a sobě přidělat spoustu práce. Vau! V režimu ekologického zemědělství pěstují jabloně, třešně, hrušně, slivoně, meruňky i méně známé ovoce, jako jsou kdouloně, dříny, aronie, jeřabiny, rakytník, tomely, mišpule a další. Vítají pěší výletníky i cyklisty, a zvou lidi, že si na květinových loukách mohou při každé návštěvě natrhat kytici lučních květin domů.
_ _ _
To už jsme ve staré aleji, která rámuje řeku, prastará, mnoho stromů jsou jen pahýly, kusy "trupů" i s větvovím trčí ze zamrzlé řeky. Mezi stromy jsou zbytky staré kamenné cesty, kameny se vzdouvají ve vlnách, pro pěší to neva. A přesto jsou ty stromy úžasné, svou hrubou kůru s plastickou strukturou vábí ke kontaktu. Tak je ohmatávám a objímám a zdá se, že to dělá dobře jim i mně. Odnáším si jeden kus dřeva ulomený ze spadené větve domů na opracování :-).
Nechce se mi od nich, nechce, a tak jde Káča napřed, aby byla pro Deny již doma, a já setrvávám ještě chvíli. Pak proskotačím se zpět do civilizace a přes parky domů, Káča ohřívá jídlo a Deny už je zde. K obědu nám Deny předčítá z knihy Anny Pogačnikové a vypráví nám, jak probíhal obřad loučení s Klárou - nebyla pokřtěná a přesto se podařilo obřad domluvit s knězem na Vyšehradě a dovolil i předčítání textů pozůstalých, děkovných modliteb a dopisů.
Přišlo mnoho lidí a přišla i Klářina maminka, která s ní léta nemluvila. Celý obřad zařizovala 21letá Klářina dcera s pomocí Deny, Jenne a dalších. Předčítala i Zúza.
Je to silné téma, klapla i spolupráce s pohřebním ústavem, dovezli tělo do Dračího chrámu, aby ho ženy mohly uctít, omýt, připravit.
Tento víkend je to o Smrti, Přechodu, Závojích mezi realitami, Proměně - a není to smutné, spíše zvídavé a uctivé a o naději. Když zemřeme, kam jdeme? Nevěříme, že to smrtí končí, probíráme rituály jiných kultur, které provázejí odešlé lidi, aby mohli pokračovat, byť si neumíme představit, kam, nemáme na to poznávací aparát. Je to stejné, jako vím, že je moje sestra se mnou, i Rina, někdy přijde Samson. Ana Pogačniková o tom píše moc hezky ve své knize "Být dnes člověkem". A pokud si vybavuji, dotýká se toho i píseň Mrtví od Hradišťanu (Stále jsou naši mrtví s námi. a nikdy vlastně nejsme sami... zde)
Vrací se slovo metamorfóza, proměna ... transformaci zavrhujeme poté, co si porovnáme rozdíl, není to jen v řečtině/latině - metamorfóza a transformace označují proces změny, ale liší se hloubkou, kontextem a přirozeností tohoto procesu. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že metamorfóza je hluboká, často nevratná proměna podstaty a struktury (často biologická), zatímco transformace je obecnější pojem pro změnu formy, vzhledu nebo struktury.
Metamorfóza v tom, že končí doba oddělenosti - odsobněné rozlučkové obřady (i porody btw), metamorfóza v tom, jak o životě a smyslu a lidstvu přemýšlíme, i v tom, že hledáme jiné typy energie místo likvidace naší planety plundrováním ... snad se podaří něco čistého a bezodpadního (od štěpení jádra k fúzi?).
Metamorfóza, že si o tomto všem můžeme promluvit aniž bychom se cítili jako blázni nebo o samotě četli "ulítlé" knihy. Doba, která připouští a postupně dává zpět váhu intuici a tichému vnitřnímu volání, ať dává mainstreamu smysl nebo ne. Prostě moci žít, co považujeme za ladící s námi. Co nás činí celistvějšími.
V hovorech chvílemi pokračujeme i při podvečerním toulání po historickém centru Pardubic, chvílemi mlčíme. I ráno v neděli. Po dopolední procházce se rozjíždíme domů. Děkuji za 30 km v přírodě a podnětnými hovory nabitý víkend.
BTW, ne, nejsme jen "ezo"- probraly jsme i fritézy, kulturu, politiku, tyčové vysavače, práci a padaly i vtipné ústřely, jakože založíme na Bali maringotky pro pobyt ve tmě pro bohaté snoby a vyděláme na tom majlant :-). tomu jsme se smály asi půlhodinu.
P. S. Další kousek do skládačky k TELEPORTU. Ano, je to můj evergreen téma, tak to je, i když (a to je to) nevím proč. Došlo mi, jak teleport funguje - pokud budeme myslet jak jsme zvyklí, tedy že řídíme nebo ovládáme teleport jako auto nebo výtah, míjíme smysl. Teleport nastane, když se v ose vyladíme: osoba A, záměr setkat se, osoba B, a dostane se nám k tomu požehnání Země, že je to v souladu. Konjunkce je to slovo, a také nevím proč právě konjunkce, když se jedná o spojení nebo zdánlivé přiblížení dvou jevů či těles. Možná právě pro tu zdánlivost, neb záleží na pozorovateli, na tom, kdo se dívá a jako konjunkci to vyhodnotí? Uvidíme.
Tipy na filmy a knihy z víkendu
Film ŽÍT AŽ DO KONCE https://www.csfd.cz/film/1052520-zit-az-do-konce/prehled/
Viktoria Schwenger: Museli jsme odejít: Strastiplné příběhy deseti německých žen o útěku, odsunu a přesídlení https://www.databazeknih.cz/knihy/museli-jsme-odejit-strastiplne-pribehy-deseti-nemeckych-zen-o-uteku-odsunu-a-presidleni-540210
Veronika Hurdová: Agnes a Zakázaná hora. https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/agnes-a-zakazana-hora-460369. a pak Veronika Hurdová: Agnes a ostrov Stínů. https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/agnes-agnes-a-ostrov-stinu-480827
Veronika Hurdová: Moje milá Smrti. https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/moje-mila-smrti-354982
Charles Eisenstein: Krásnější svět je možný, naše srdce to ví. https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/krasnejsi-svet-je-mozny-nase-srdce-to-vi-373947
Veronika González: Mezi nimi. https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/mezi-nimi-516877
Susanne Skogstad: Tišina. https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/tisina-489915
Hana Marie Körnerová: Heřmánkové údolí. https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/hermankove-udoli-117365
Hana Marie Körnerová: Hlas kukačky. https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/hlas-kukacky-363274
_ _ _