První Rumunsko - pohoří Țarcu

Zahájení karpatské výpravy 

Někdy kolem půl třetí předávám (ViJa) řízení Chemlovi, aby si taky vyzkoušel, jak se řídí žabka automat. Rozjezd zvládl na jedničku, my se Soňou jsme se přestěhovali na zadní sedadla a pro změnu usnuli my. Ráno nás Chemlon probral tím, že hledal na parkáčí před Carefourem v Orsově spojku (což žabka coby automat opravdu nemá) a našel brzdu. Poté, co jsme políbili sedadla před námi a Chemlon chytl záchvat paniky, že to nejde, jsme se vykulili z auta. Za odměnu jsme dostali východ slunce nad dunajskými kopci. Vybrali jsme peníze v bankomatu, zdokumentovali zahájení karpatského putování včetně slavnostního přípitku na zdar výpravy teplým pivem a teplou slivovicí (ViJa s Chemlonem). Na zemi jsem našel slovenský 2 cent, což mi přišlo symbolické (vyráželi dva a cesta končí na Slovensku) a tak jsem jej klukům dal pro štěstí, kluci dobalili poslední věci, urovnali výstroj, objetí, foto a přání šťastné cesty a Chemlon s Marou vyrazili vstříc jejich velkému dobrodružství.

Zastávka v Băile Herculane

My se Sojkou jsme vzápětí vyrazili za naším malým putováním. Cílem byl malý trek pohořím Țarcu. Ale ještě po cestě jsem ještě chtěl Sojce ukázat bájné místo Băile Herculane. Lázně s neopakovatelnou atmosférou a místy, která jinde prostě nenajdete. Prošli jsme si lázně (Moc se tam toho od mé poslední návštěvy nezměnilo) a jeli se podívat na pramen, kde jsme se před léty koupali. Skvostně jsme si pak na kolonádě ohřáli ruce v horkém prameni.

Start z Poiana Mărului 

Po malé sváče na lavičce se posouváme směr Poiana Mărului - naše výchozí místo. Cesta bez problémů, se Sojkou se prohodíme v řízení a kolem půl desáté  jsme na místě - před ikonou rumunského venkova - Magazinem Mixt. Na lavičce před ním sedí paní, co to provozuje. Domlouvám s ní svojí velmi lámanou rumunštinou parkování, kupujeme si Fantu (Sojka) a jednoho Ursuse (Sokolík) a jdeme si sednout v klidu si před cestou nápoje vypít. Ursusi byli nakonec dva. Načež si při hledání čůrmísta všimnu poutače na pivovar. Místní mini pivovar. Protírám si oči, štípám se a ANO je to tak, v dědině je pivovar!!! Jsem nadšen. Bližší prozkoumání ale nechávám na dobu, jak slezem z hor.

Dobalíme batohy, Sojka si definitivně rozhodne výběr obuvi, zamčeme auto a hurá do kopců (11:16). Vedro je pekelné, ale cesta vzhůru vede nádherným lesem a ve stínu, takže se stoupe relativně příjemně. Značka nás vede trochu jinak, než je v mapě, ale směr je dobrý, cestička evidentně používána motorkářama, takže jdeme po ní. Cílem je dojít za vrchol Zănoaga (1 418 mnm), kde by měl být podle mapy relativně blízko potok a i místo na spaní by podle mapy se tam najít mělo. Po drobném incidentu se Soniným hladem a tím, co se myslí čtyřmi sty metry, si někdy kolem půl šesté začínáme hledat místo ke spaní. Po průzkumu jsme zůstali na prvním tipu, rozhledy z místa jsou luxusní - hřebeny hor, sem tam zbytky sněhu na nich, dlouze se dívám a jsem šťastný.

Shazujeme batohy (a Sojka nejdřív boty kvůli odtlačeným kotníkům), rozdělujeme práci: Sojka staví stan a já jdu pro vodu. Podle mapy by měl být pramen nějakých 300 metrů po vrstevnici od stanu, ale to obvykle neklapne, takže se připravuju na to, že budu muset notný kus klesnout, než narazím na vodu a že do hajan se půjde bez obvyklé koupele. Naházím petky do batohu a vyrážím. V hlavě se mi honí ten opruz lesem dolů a pak zase nahoru. A jak tak zamyšleně jdu, slyším zurčení vody. Zaposlouchám se a ano je to pravda!!! Nějakých pět minut mírně z kopce je krásný pramen i s korýtkem. Juchůůůů. Todle místo se mi líbí čím dál tím víc. Naberu vodu, trochu pošteluju přívod vody do koryta vydám se rozradostněn na cestu zpět.

Sojka staví stan, pomůžu a za chvilku se kocháme výhledy i při vaření večeře. (kosmojídlo a rýži - příště si s sebou vezmeme i sůl :-)) a po večeři se jdeme okoupat. Voda je studená a naše hlasové projevy při koupání o tom vypovídají. Ale ten pocit potom je k nezaplacení. Uvaříme čaj a kecáme skoro až do desíti, kdy už nás muchy (každý máme svou osobní muší hvězdokupu, i když Sojka díky svým čarodějným mazáním menší!), pičurky a únava zaženou do spacáků.