Řecké renovace- síta, chodba, lavička, vlaštovky

26.07.2025

Dovolená je od slova "dovolit si". To v našem podání znamenalo nikoli odletět do Řecka, ale dostat kus středomořské atmosféry zpod kůže na chalupu, aby s námi byla stále. To zahrnuje drobné opravy a renovace věcí praktických i pro radost, péči o rozvoj zahrady a sklizeň, a v podání chlapa stavební práce na dalším kusu chalupy. Tento prodloužený víkend se snažil zlomit rekord v tom, kolik pytlů malty, omítky hrubé i jemné lze nacpat do cca 15 m² chodby. Ne, není to kvíz, bylo jich hodně, celkem asi 35.

Vlaštovky vyletěly z hnízda

Na chalupu jsme se dostali už v úterý 22. 7. 2025 večer a přivítaly nás vlaštovky v hnízdě - určitě jen kvůli nám ještě přespaly v hnízdě. Ráno všech pět mladých (i Theo, zde viz příběh blízkého setkání s ním) vyletělo, loví, štěbetají a prolétají stodolou, občas posedí, ale do hnízda se již nevracejí. Možná se napřesrok vrátí?

Renovace a řecký (vz)duch 

V rámci drobných úprav a oprav podvědomě vtahuju postupně na chalupu své milované Řecko. K levandulím, rozmarýnu a další květeně, které se navzdory 600 mnm u nás daří, ke starému umyvadlu s trvalkami a ke kamenným zídkám, pochozím zónám i vnitřním zdem (které urputně a vytrvale po částech buduji) přibyla světle modrá - dostala jsem se k novému nátěru lavičky a pumpy před domem a s chutí si na to namíchala tento odstín.

Ale podruhé tohle budu dělat až za 5 let, až vydýchám to, že lavička má 34 (!!!) šroubků, které se urputně bránily. Různý stupeň rzi z demontáže a montáže udělalo několikadenní projekt, který jsem chodila vydýchávat tvorbou pro radost, abych doplnila "frustrační kapsičku" a tu pak opět vyprázdnila nad lavičkou. Namíchat barvu a natřít šprušle? Brnkačka. Složit lavičku zpět dohromady? Phobos a Deimos (Děs a Hrůza, jinak také názvy měsíců Marsu, bratři, synové Árese a Afrodíté), nesedí to, nevychází, překládávám šprušle jak puzzle a stejně to apk zase někde nesedne. Došlo na použití hrubší síly. 

Síto nad jídelní stůl

Jednou z radostí do frustrační kapsičky byla výroba stínidla ze starého síta. Myšlenka mne přepadla na minulé burze v Drahotuších nad sítem té správné velikosti tak akorát do kuchyně. Nekupujeme, prý na chalupě nějaké jsou na půdě. 

Vím, že jedno malé je i v dílně, po návratu ho vyhrábnu, zaprášené a zapomenuté, a jdu prototypovat. Okartáčovat, umejt, usušit, vybrousit, vymyslet vzorek na dírky po obvodu, aby světlo teklo i skrz síto. Slepím potřebné vady, odštípnutý kus a na jednom místě síto jako celek. Pak vybrousím prach a vau, dubová dýha se krásně vybarvila tak akorát k parketám doma. Jak ho zavěsím? Použiju kovový IKEA kus ze stínidla, a světlo zavěsím s plochou žárovkou. Spokojenost.

Na půdě pak nacházím ještě jedno malé síto a jedno s vobr okama, průměr okolo půl metru, čekají na rekonstrukci. Těším se, frustrační kapsička je nekonečná, lze ji plnit čímkoliv a kdykoliv. Tento týden ji plnilo také dělání marmelád, zahradničení, kytičky z levandule a sušení šalvěje na čaj. A pomoc chlapovi ve vstupní chodbě chalupy s kamennou zdí. Ve fázi jedna lamentoval nad trámovým překladem do dílny, který bylo nutno vyměnit a on se bál, zda se nezřítí celá stěn. Stejně to risknul, a vyšlo to, protože cihly nad překladem byly kladeny naštorc v betonu a udržely na to poměrnou dobu. Jenže pak laboroval, jak tam bude omítat ty drobné prostory se dvěma dlouhými hranami. Velmi rád přijal můj návrh, že vyplním mezeru přiznanými kameny - už v tom mám praxi :-). Opět tedy stojím v hromadě kamínků, vybírám, lepím do malty a spáruju. Vypadá do dobře. 

Chodba prokoukává, a na mne čeká 1,5x1,5m plocha pod schody tam, kde se napouští voda. Buď tam udělám mozaiku (což bude moje další "poprvé", kde se dovzdělám v dalším oboru) nebo vymyslím čarokrásnou kamennou skládačku.

Zatím si chystám návrhy mozaiky ze zbytkových kachliček, motiv vody a hor. A nad nimi naše vlaštovče Theo a jeho sourozenci, samozřejmě :-).