Povánoční víkend byl ve znamení dalšího seznamování s krajinou Orlických hor. Na běžky to možná bude v únoru, teď vůbec nevadí, že pošlapeme po svých. V pátek je sraz v Pardubicích, uvaří se a po obědě procházka do okolí místní části Spojil. Zajímavý název, a fajn Bělobranská dubina s cílovým místem: písečná duna Vesecký kopec PP (váté písky z období mladšího pleistocénu, kdy mělo Polabí pouštní charakter) - největší pískoviště široko daleko :-). 

Vracíme se, abychom stihly vánoční koncert, kde je neuvěřitelně silným zážitkem chorálové provedení (2 pěvkyně, orchestr a dětský sbor) skladby "Benedictus, The Armed Man: A Mass for Peace" z roku 2000. Jsem dojatá do hloubi duše.

_ _ _

Mši "Benedictus, The Armed Man: A Mass for Peace" si u velšského skladatele Karla Jenkinse (*1944) objednala pro nové milénium Královská zbrojnice a je věnováno obětem kosovského konfliktu. Tato principiálně protiválečná "mše za mír" v sobě spojuje prvky katolické mše (Kyrie, Sanctus) s rozmanitými texty z Bible, Kiplinga, Tennysona, francouzské lidové písně z 15. století (L'homme armé) a muslimské výzvy k modlitbě (Adhan), reflektující hrůzy války a naději na mír.

_ _ _

Stihla jsem si pro sebe skladbu nahrát v pardubickém provedení a zde je odkaz na YT:  the Royal Scottish National Orchestra and Chorus at Classic FM Live with Viking at the Royal Albert Hall.

Svatý Matouš a Velká Deštná

Na sobotu ještě večer plánujeme výlet, s výhledem na dobrou předpověď počasí volíme Velkou Deštnou. Na okruh, co chceme, nastupujeme v Jedlové (Deštné v Orlických horách), chceme ke kostelu svatého Matouše je římskokatolický filiální kostel v Jedlové . Dnes je chráněn jako kulturní památka ČR, ale od odsunu německých obyvatel, kterým sloužil (ano, opět mne nachází mé sudetské téma) do roku 1993 chátral. Od oprav v letech 2015 - 2020 tento jednolodní barokní kostel slouží diecéznímu centru života mládeže Vesmír. Jeho interiér je velmi velmi prostý, atmosféra úžasná. V podkroví je "komunitní prostor" s možností výstav.

Zde krásný letecký pohled na kostel, a Popis na Wikipedii

Parkujeme pod restaurací Kozí chlívek a kostelík je viditelný již zdálky, po prvním stoupání. Dojdeme k němu přes přilehlý hřbitov, když se slunce vylupuje nad louku a postupně ozařuje celé okolí. Máme s sebou s Káčou modlitby pro konec roku a začátek nového. Dokončujeme 9letý cyklus, podle čínského kalendáře navíc tento rok Dřevěného hada vyžaduje, abychom "svlékli" a odevzdali vše, co nechceme táhnout dalších 9 let. Provedem si každá svůj rituál (a že není snadný ani pro jednu z nás) a pak se vydáváme na nejvyšší horu Orlických hor, Velkou Deštnou (1116 m n. m.). 

Mmmmh, s nečekaně dobrou kávou v ruce, neb maringotka u kostela otevřela a paní je úžasná. A má i ovesné mléko!!

Cesta nahoru je barevná, jako byste procházeli třemi ročními obdobími - kousek jdete podzimním melancholickým lesem, pak to hopsne do parádní zasněžené jako z Mrazíka, pak zase předjarní krása. Lidí je velmi rozumně málo, až u rozhledny se to zahušťuje. Celkově rozhledna připomíná velkokosířskou, neb sem vedou pěšiny z více stran, kudy lidé přitékají. Ale vejdeme se :-), a stojí to za to. Viditelnost je dokonalá celých 360°.

Kocháme se a pak pokračujeme ještě na boční vrchol s vyhlídkou a chatou s občerstvením. Na zpáteční cestě se opět střídají roční období a pak je úsek, kde pod náporem slunečních paprsků procházíme dvojitou dešťovou clonou - ze stromů prší, jak taje, a do toho se ve vzduchu vodorovně třpytí "levitující" kapénky. 

Posedíme ještě na louce nad Matoušem a kocháme se krajinou, než sejdeme zpět k autu. Doma uvaříme a dobře se najíme. Večer se vydávám na cestu domů. Tak zase příště.