Vlaštovka Theo-dor a Řimické vyvěračky

Ohlédnutí za "ptačím týdnem" - vlaštovky, slepice, sokoli, strakapoud, ptačí cvrkot o vápencové neděli (Mladečské jeskyně, arboretum Bílá lhota a vápencová stezka pod Třesínem - Řimické vyvěračky). Vlaštovky jsou asi nejdůležitější, neb ze soužití 5 dní s nimi mám nápad i na mozaiku naproti vchodovým dveřím na chalupě na Śtěpánově.

Vlaštovky stodolu na Štěpánově zkoumaly již minulý rok, rozdělaly několik pokusů o hnízdo, ale nakonec nezůstaly. Letos postavily hnízdo napoprvé a tak posloucháme "alarm", který spustí 5 mláďat, když přiletí rodiče s krmením. A rostou doslova před očima. Ve čtvrtek odpoledne koukám, a jedno mládě sedí dole v prachu pod hnízdem. A pak hopká po stodole a pípá. Rodiče občas zakrouží nad ním nebo posedí a čiřikají na ně, ale víc pro ně udělat nemohou. Ptáče doskáče až ven ze stodoly, pokusy malými křidélky vycházejí nazmar. OK, to už nedávám - tak ho lapnu a posadím na židli, seskočí a uteče. Začne pršet. Ptáče vhopká zpět do stodoly. O hodinu později situace stále stejná. Okolo stodoly líně projde zrzavý kocour a pak černá kočka. OK. Vezmu košík na hřiby, vystelu suchými travinami a trochou peříček zpod hnízda a košík i s uloveným ptáčetem zavěsím na stěnu pod hnízdo. Ptáče po chvíli začne štěbětat, ale i když "alarmuje", rodiče krmí jen ty v hnízdě. Ptáče se vyškrábe na okraj košíku a bum, opět dolů na zem. Odhopsá mezi dřeva ve dřevníku. Třeba se zmátoří, nechávám ho být. Nicméně v 9 večer, když se vrátím od slípek, co večer zavírám sousedům do kurníku, ptáče sedí u dveří stodoly, plné pavučín a prachu a už celkem apatické. Odložím čerstvá vajíčka, ulovím ho zpět do košíku, už se vůbec nebrání, zavřená očka. Mluvím na něho a párkrát lehounce pohladím po peří, nic. Donesu mu kousek masa z kočičí konzervy, nic, nereaguje ani na nadrobený kousíček přímo k zobáčku.

Chjo. Odloupnu od stěny vobr žebřík na trhání ovoce ze stromu a i když mne skoro převáží, dotáhnu ho pod hnízdo. 15 minut ho šteluju v rozbité podlaze a pak odvážně stoupám k hnízdu i s košíkem. Dospělé vlaštovky poletují kolem a pokřikují. Lapnu Thea (právě jsem ho pojmenovala, Theodor se mi zdá tak akurát jméno pro něj), a opatrně ho vklíním mezi 4 sourozence, kteří jsou z vetřelce úplně paf. Dobrou noc, Theo, snad to zvládneš. Žebřík nechávám roztažený, kdyby něco.

Ráno kontroluju stav, a paráda, Theo to dal, neumřel na stres a rodiče ho dál krmí, takže během dalších dní se spolu s ostatními pere o místo pro protahování křidélek. 

Probarvují se, prťata, a když v pondělí ráno odjíždíme, vylezu nahoru si je vyfotit a už vypadaj vážně jako vlaštovky. Jedna z velkých vlaštovek používá žebřík jako bidýlko :-). 

V sobotu Víťa nahazuje dál vstupní chodbu k dílně a když tak přemýšlím o mozaice, co chci udělat na stěnu proti vstupním dveřím, napadá mne, že bych nějak využila hromadu starých kachliček, co máme, a vytvořila mozaiku s vlaštovčím motivem. Jen si to musím trochu rozkreslit. K chalupě by se to hodilo. Nevím, zda tady vlaštovčata za týden ještě budou, rostou jak z vody, tak by zůstaly s námi jako vzpomínka zvěčnění na stěně :-).

 Vápencový okruh u Mladče - jeskyně, naučná stezka Třesín a Arboretum Bílá Lhota 

V neděli ráno se chystáme na výlet, slepice už pouští ráno někdo jiný, takže konec s domácími vajíčky - zatím jsme od slépek dostali v průměru 3 vajíčka denně za to, že je ráno pustíme ven, něco málo jim nasypeme (starý chleba, brambory, kočičí granule) a večer je, vzorně sedící již v kurníku, zavřeme.

Koukáme na strakapouda, co kontroluje stromy na zahradě a doplánujeme trasu. Nejprve si dáme Mladečské jeskyně, což je krásný zážitek podzemní krásy, kterou vytvoří voda ve vápencích. Jelikož jsem doma zapomněla svačinu, jedeme před procházkou NS na oběd do motorestu poblíž. Jen na Víťu má plné bříško neblahý uspávací vliv, zatímco já občerstvená skotačím bučinou třesínské stezky, mátožně se za mnou plouží a hledá, kde by si lehnul. Za Čertovým mostem ho probere příjemně chladivý průchod jeskyní Podkova, což jsou dvě, uměle spojené slepé chodby - je to součást projektu ze začátku 19. století.

Údajně rod Lichtenštejnů v době romantismu pojal nápad vytvořit zde krajinný komplex, něco podobného, jako je Lednicko-valtický areál, ale nějak se to nepodařilo dotáhnout do konce. K vidění je kromě Podkovy právě Čertův most a jeden (!) stojící sloup z Rytířské síně - romantické stavby v podobě antického chrámu z r. 1730. Lichtenštejnům sloužila pro odpočinek při honech. Ze 16 jónských sloupů se dodnes zachoval pouze jeden.

Stejně mnohem zajímavější než stavby jsou vyvěračky, tzv. Řimické, což je skupina čtyř krasových pramenů, vyvěrajících na severním úpatí Třesína. My se dnes osvěžujeme u dvou. Zde https://mapy.com/s/pemegepaza a záhy zde (https://mapy.com/s/podakonopa). SIlné prameny parádně chladivé vody, sedím s rukama zabořenýma po lokty, dokud to jde. Fakt je to studený, jak to vyvěrá z pod skály.

_ _ _ _

Vyvěračky jsou údajně pokračováním potoka Špraňku, který je zodpovědný za krásu Javoříčských jeskyní. Vydáte-li se po cestě z Vojtěchova do Javoříčka, můžete na několika místech sledovat, jak se tok potoka zmenšuje. Právě zde totiž část vody vtéká do podzemních dutin. Pokračuje pak dlouhou cestou podzemím, až se dostane do nivy řeky Moravy, která zde vymlela v krasovém masívu rozsáhlé údolí. A právě zde, na zmíněném úpatí kopce Třesína, se voda opět na krátkou chvíli podívá na povrch, než se stane součástí vod řeky Moravy, do které se malé potůčky vyvěraček postupně dostanou. Zdroj: Český rozhlas
_ _ _ _

My se dnes na křižovatce točíme po červené zpět k autu, neb je půl čtvrtá a pěšky bychom to do Bílé Lhoty nestíhali komfortně. Do arboreta popojedem a máme hodinu na prohlídku. Stojí to za to, areál je krásně zpracovaný, spousta zákoutí a loubí, popisy u rostlin a stromů obsahují i informace o využití pro léčbu a péči o tělo, což vítám. Vau je hájek dubů letních u "Jízdárny" - prý jsou z 16.-17. století, jop, jejich mohutnost tomu odpovídá.

Dnešní 6,6 km trasa: https://mapy.com/s/lefemejajo 

Na odchodnou kupujeme sazeničky levandulí a šalvěje zářivé, ty svými rudými květy na chalupě ještě přispějí k barevné rozličnosti :-). Ještě znovu skouknu díla, co zde má vystavené lichnovský umělec Lubomír Otisk. Krajiny, co zde má, jsou překrásné !!!! Koukám na jeho stránky a je i sochař, mimo jiné vytvořil v Lichnici podobu vyústění lichnovské kyselky https://mapy.com/s/puzecarose. 

Na příště nám zůstává skouknout v Bílé Lhotě zemědělskou expozici a bělolhotský baobab, což by měl být 350letý dub letní s obvodem 450 cm, a pak před Měrotínem přírodní památka Geologické varhany a lom!! https://mapy.com/s/puhotutope 

_ _ _ _

Při cestě z Bílé Lhoty do Měníka narazíte na strom, který vypadá jako známá africká dřevina – baobab. Ve skutečnosti se ale jedná o dub letní, který podle pověsti vysadili na památku zavražděného mládence. Doubek prý každý rok ořezávali, až dostal podobu kříže. Jiná legenda zase vypráví, že u stromu přepadl neznámý muž dívčinu jménem Marie a chtěl ji oloupit. Děvče se nemohlo ubránit, a tak volalo o pomoc Pannu Marii. Muž se lekl a prchl. Dívka jako poděkování za svou záchranu koupila svatý obrázek a pověsila jej na kmen dubu. Od té doby se místu přezdívá "U obrázku".

https://www.stromroku.cz/finaliste/2015/belolhotsky-baobab

_ _ _ _

U přípojky na hlavní ještě brzdím a vyskakuju pozdravit a vyfotit jemnou sochu Panny Marie se sepjatýma rukama zbudovanou v roce 1882 Františkem a Annou JAROLIM z MMĚNIKA (ano, dvě "M") https://mapy.com/s/kavocajevu. Připomíná nám naši vojnovickou sošku, která bohužel ostřelováním vojáků o ruce přišla https://www.lubavia.cz/akce/zamer-opravy-sochy-panny-marie-vojnovicke-206a.

Nu, pak okolo Měrotína na chalupu. Odskok zvládne Žabka nad Brodek pro třezalku, pak doma šalvěje a levandule prozatímně zasadím, ostříhám rybízy, udělám marmeládu, oberu třezalku a naložím za okno do mandlového oleje. A padnem do peřin v nově smontované posteli. 

Šalvěj zářivá, latinsky Salvia splendens, je okrasná rostlina s nápadnými červenými květy. Pochází z Jižní Ameriky a u nás se pěstuje jako letnička, obvykle v odrůdách dorůstajících do výšky 20 až 40 cm. Je to nenáročná rostlina, která preferuje slunné stanoviště a propustnou půdu.  

Domácí projekty tohoto víkendu

Postel: v sobotu dopoledne jsem rozebrala původní, dřevotočem hodně políbenou, potvoru v naší Letní ložnici. Pohoda. Odpoledne jen smontuju tu IKEA a půjdu dělat něco dalšího. Po 30 minutách mám chuť odjet z chalupy a už se nikdy nevrátit, a svůj život proměnit na život ženy, která už nikdy nevezme do ruky žádná kousek nářadí! Uááááááá. Smontování té IKEA potvory, BANÁLNÍ POSTELE na 8 šroubů + pak pár drobností se proměnilo ve 3 hodinový projekt, neb vrutošrouby už nedržely. Vtlouct dřevěnou tyčovinu, převrtat na 3x), slepit svorkou jednu stranu, která se přesto naštípla při dotahování, 15x to znovu v jednom člověku složit, když se vám rám rozjede. Připadala jsem si úplně levá, a k tomu mne bolí namožené pravé bedlo, takže se blbě ohýbám. Fuj. Uklidnila jsem se až tím, že jsem z desky od táty navíc vyrobila poličku za postel na lampičky, umyla celou ložnici a kamennou zeď a přestavěla trochu nábytek. Ano, s těmi bolavými zády. Vtipné bylo usínání, neb já si na poličku uložila dva kameny a chlap kus zásobníku s patronami :-) To jsme my. BTW chce to novou matraci, ty původní 

Chlap fajnovej. Teda fajnovou dělal v sobotu odpoledne, v chodbě. Kterou nahazoval nahrubo před týdnem s Vojtou. Bohužel jsem, z důvodu IKEA montáže, nemohla vypomoct. Což ve výsledku nevadilo, tentokrát mu šlo i filcování, máme krásné hrany okolo dveří. A jo, taky měl svou slabou chvilku. Ale neměl tendenci odjíždět a nevracet se. Uvidíme, až bude měnit trám nad dveřmi do dílny, ju?

Staré umyvadlo. To jsem našla na Wanklovce u popelnice asi před rokem a konečně na něj došlo. Moc mu to na zdi sluší, osadila jsem ho trvalkami, těm by vedro a nedostatek vody na dvorku nemusely vadit.

Třezalkový olej.  Letos jsem sezónu skoro prošvihla, naštěstí se mi třezalka připomněla sama, neb nám vyrostla i na zahradě. A tak jsme jen natrhali pár dalších u Babylonu a večer jsem seděla a loupala květy do olejové lázně. Sklenka už je za oknem, mělo by být dost slunečno, aby se za týden, co tam nebudeme, pořádně vymacerovala do ruda.

Marmelády z rybízu (a před týdnem třešňové). Zásoby marmelád se úplně netenčí, neb nás zásobují naše obě maminky (děkujeme), ale když už to ovoce dozraje v době, kdy na chalupě jsme, je škoda ho nechat ptákům a červům. Před týdnem jsem nahecovala Víťu, aby nenechal "propadnout" třešně, takže s klukama otrhali, vypeckovali a uvařili marmošky jak víno - dělala jsem receptmakera a helpdesk :-). Teď po klucích zůstaly otrhané rybízy, které ještě nebyly úplně nejsladší, tak jsem je zpracovala a pak jsem doočesala celý keř, co by už nevydržel, a ještě večer před odjezdem zavařila další 3 malé sklenky.