Jak jsme si užili Bílý kámen 2026 - úspěch Galerie Palouček a plány na 2027
Poslední dva dny před Bílým kamenem probíhaly v turbo módu. Každý rok si vymyslím něco nového a pak nad tím trávím čas do půlnoci, k tomu tentokrát finišuju spuštění webu detstvibeznasili.cz. Ale i letos vlastně vše, co jsem si naplánovala, vyšlo! Všechny reklamní předměty dodavatelé doručili, i jsem je stihla nafotit a dát na FB a vše jsme stihli i rozvézt lidem. Nasázela jsem a zalaminovala mnoho cedulek pro Nepřivaz a také jednu pro hřbitov na Novou Ves a ještě to stihla šupnout jako články na web.
30. dubna jsme rozvoz materiálů zakončili kolem 16 hodiny, stres ze mne opadá, jak se daří - velký banner na Nepřivazi si krásně sedl mezi stromy, a také výstava, co jsem si vymyslela pro Novou Ves na palouku (který jsem 14 dní předtím několik hodin čistila) vypadá MOC dobře. Rozmístěné panely z Jindrovy výstavy v parlamentu ČR a k tomu 6 panelů, které jsem natextovala a nasázela a vytiskla, spolu ladí! V prostoru palouku se rozložily na stromech tak akorát!!! Ty velké dubondové cedule jsem již finálně pověsila a pro 6 IKEA rámů, co mám doma, jsem si rozvrhla pozice a předvrtala pro ně ukotvení na stromy. Víťa chystá značení na hřbitově, tak zatím nakulím kmeny a vyrobím několik posezení pro návštěvníky a zatluču cedule do kaple a školy.
Doma už čekají Baru se Zdeňkem, kteří jsou neskuteční svým entuziasmem. Navíc si vymysleli trička pro sebe s velkým logem Lubavia a srdíčkem a popisem o "íčku" na přední stranu, koupili si na to všechny propriety a celý večer malují. K tomu jsme se Zdeňkem večer byli několikrát sladěný manufakturní tým - natrénovali jsem si kooperaci při obalování řízků, já pak stihla pro Víťu vyrobit potisk na kasičku na Neueigener Waldbar Bažinka - lesní bar :-). Hodím řízky do trouby, pečou se samy, můžeme si tedy se Zdeňkem užít skoro půlnoční koncertně sladěné rámování IKEA panelů. Vonící řízky ochutnáme a padáme do peřin, budíček bude bolet.
Uáááá, v 5.30 v zombie módu navaříme termosky s čajem a kávou, nabalíme pečivo a zeleninu, stůl a židle a deku již máme v autě. Nasedáme a v 7:00 jsme na místě. Pověsím IKEA rámy, mladí rozloží stůl, židle, věci na prodej, dáme si řízek a jsme připraveni na návštěvy.
Nová Ves je rozlehlá, takže bylo moc fajn, že jsme na ni čtyři. Víťa operoval od památníku obce směr okruh hasičárna, rychta a hospoda (a lesní bar), já se starala o výstavní sekci a mladí u stolku u stacionární infocedule "třídili příjem jak na urgentu" - vítali, navigovali ke značeným místům: kapli, škole, studni, sklípku, posílali lidi za Soňou nebo Víťou pro erudovanější odpovědi, a nabízeli informační materiály a drobné památeční věci na prodej. Letos byl příliv návštěvníků pozlovnější a více rozložen v celém dni, takže byl prostor se lidem věnovat.
Tento rok byli všichni FAKT velmi milí, zvídaví, sdíleli příběhy z rodinné historie, kdy jejich předkové zažili odsun nebo naopak přišli jako dosídlenci Cyklisté od Březiny sdíleli, jak se žije jim v sousedství VÚ Březina. Další se doptávali, kde a jak získat informace o předcích, kteří zde žili.
Přijel i jeden z mých klientů, stihli jsme si popovídat. Baru se Zdeňkem jsou také úžasní, Baru je rozená salesačka, prodala by i mrtvému zimník, po kom to asi má?
Výstava k výročí 10 let Lubavie na paloučku za stacionární tabulí má ohlas. O jedenáct panelů s informacemi a fotkami z Lubavia historie a současnosti byl zájem, lidé se procházeli po palouku, četli si a prohlíželi fotky a pak se doptávali nebo rovnou oceňovali naši činnost - slovně a někteří i finančně.
BTW na základě toho oficiálně zakládám novoveskou Galerii Palouček (Neueigener Lichtung Galerii. Mám již předběžně domluveno s Michalem Urbanem, že bychom na Bílém kameni 2027 prezentovali jeho černobílé fotografie ve spojitosti s činností spolku.
Během dne jsme odbavili oba letošní autobusy. Řízky došly okolo 15 hodiny. Od 15:40 do 16:10 při balení věcí vysvětlujeme lidem, kteří ještě přijížděli, vysvětlujeme, proč by měli opustit VVP. Naše účast a celá práce ve VVP stojí na důvěře a ochotě Armády ČR a nechceme ji pokoušet. Nutno říci, že posledními návštěvníky, které jsme zde provedli po 16 hodině, byli členové Vojenské policie .-).
Po cestě do hospody v Mrsklesích potkáváme cyklisty i pěší a pak vidíme jednu dvojici stopovat. Zastavíme, přerovnáme auto a nacpeme je k nám. Jsou úplně hotoví, mají v nohách 30 km (a dost nehezkou trasu si vybrali), prý jim to do Mrskles stačí, pak z nich vypadne, že mají auto v Hlubočkách, což je 6 km a oni by to šli bůhví jak dlouho, tak je hodíme až tam, mladík v autě radostně volá "už vidím naše auto", mysleli jsme, že ho samou radostí obejme, jak k němu belhavě běžel :-). My se vracíme do Mrskles, sníme společně s ostatními unavenými lubaviany oběd a jedeme domů padnout na gauč. Zvládli jsme to!!!!!!!!!!
P. S. Při svém zevlování u Galerie jsem vykopávala břidlicové tašky, aby se o ně lidi nezranili, a přitom jsem vykopala 3 další kusy litinového kříže ladící ke kusu, co jsem zde našla před rokem! Bude tam toho víc, v létě se sem vrátím a budu ještě hledat.
P. P. S. A už vymýšlím, co příští rok - přidáme keramické známky pro kapli v Nové vsi a Varhošť, a co takhle plecháček? :-)
P. P. P. S. Jedno z pekla štěstí jsme měli - byť je to neradostná událost, co se stala o 15 dní později. Na památník s křížem 16. května spadl strom a srazil kříž z podstavce, který se rozbil na kusy! Je to děs, ještě že máme kameníka, který jej umí dát dohromady, ale lucky shot je, že se to nestalo v den akce.