Srpnová Bosna se Zelenou hlavou

_ _ _Další letošní "poprvé" je cesta do hor obytnou dodávkou, a k tomu jako "rande naslepo". Našla jsem možnost jet v srpnu do Albánie do Prokletých hor zcela náhodou, již v lednu. Po polských Bieszadech, které vyšly, také na blind s CK Mundo, moc fajnově, jsem se na další takovou akci těšila. Bohužel signálů o tom, že to nepůjde hladce, bylo dost již dopředu. Na WA skupině se věci domlouvaly často mlčením nebo vymezováním se k tomu, co někdo napsal. Pak 5 dní před odjezdem to vypadá, že nic nebude, dodávka zlobí. Pak zase jo, pak že osobákem ... huuu, není to začátek podle mého gusta. Nakonec odjíždíme až v pondělí večer, bude to holt kratší. Shodujeme se po seznámení v autě, že Albánie je blbost, ztratily bychom hodně času sezením v autě. Stahujeme trip na Bosnu a Černou horu. Nevadí, i tam je hodně krás a Albánii si nechám na jiný rok.

Jsem zajímavá sestava, neznám ani jednu, Jarka (organizátorka) zná další dvě ženy již z předchozích výletů. Postupně se to utřepává, ale je to jedna z věcí pro budoucnost, že je lepší, když se nezná nikdo. Nicméně některé dojmy, haló efekty, zůstávají po celou dobu. To se týká např. cestování obytňákem - umím si to ještě někdy v budoucnu představit, ale s lidmi, které znám a s lepším využitím plného komfortu samostatnosti - na spaní si vybírat místa v přírodě a ne parkáč u dálnice / benzínky, v tom nevidím žádnou přidanou hodnotu vůči většímu osobáku. Navíc, pardon, ale obecně nedávám zápach chemických záchodů a vrčící lednice, zejména na spaní. Tentokrát mne zachránily maska na spaní a špunty do uší.

Velikou výhodou celého týdne bylo počasí - zatímco v ČR (konečně) hodně prší, my máme celý týden minimálně 30°C (spíše více) ve stínu.

Pondělí a úterý - Visočica (pyramida Slunce) pod Sarajevem

Pondělí se vlastně nepočítá, nastupuju až okolo 18 hodin v Olomouci a do půlnoci se jede, pak se to zalomí na parkovišti u bagrů u benzínky, která je již zavřená. Ráno se pokračuje dál, až před Sarajevo.

Jarka otevírá diskuzi okolo "co je po smrti", jde na to zostra, je smrt je jen závoj, který se roztáhne, když zemřeme nebo smrtí vše končí? Jarka na to konto nabídne možnost zastavit pod Sarajevem u "Sluneční pyramidy", pro vědce "esoprojekt", nicméně v této lokalitě vzniklo zázemí, kam se sjíždí lidé z celého světa. Juu, zní to jako litopunkturní projekt Marka Pogačnika.

_ _ _

Areál s pyramidami se nachází u města Visoko, asi 30 kilometrů SZ od Sarajeva. Jde o největší objekt v takzvaném bosenském údolí pyramid. Místo objevila v roce 2005 veřejnost díky amatérskému badateli Semiru Osmanagićovi, který tvrdí, že jde o nejstarší lidmi vytvořenou pyramidu na světě vysokou 220 metrů

_ _ _ 

Jdeme na prohlídku tunelu Ravne, podzemní labyrint chodeb, který je prohlašován za pravěký, ale vědci jej považují za staré doly. Slečna nám anglicky vysvětluje, jak zde obnovují tunely, jak poznání, co je tunel a co zásyp. Vysvětluje nám pokusy, které byly dělaný s vodou z jeskyní, jsou k tomu obrázky struktur vody pod mikroskopem. Zvláštní funkci zde přisuzují také velkým oválným balvanům - berou je jako pokličky tunelu. Tunel nabízí i meditační místa, kousek dál od okruhu s průvodcem, a tak zůstáváme déle, projdeme se do vzdálenějších míst a pak sedíme na jedné lavičce asi 15 minut. Je to nádhera. Ticho a akorát vlhko. Po cestě ven se mi skutálí kamínek z jedné hromady k noze, tak poděkuji a beru ho s sebou.

Vyjdeme zpět a slunko se s tím nemaže, 35°C ve stínu, Jarka jde vařit v rozpáleném autě, my prcháme do parku pod parkoviště. Archeologicko-turisticko-sportovní park Ravne 2 je rozsáhlým upraveným komplexem v lese, který slouží k odpočinku, meditaci a rekreaci. Jsou zde různé instalace: Kamenné kruhy (tzv. zesilovač aury), labyrinty, spirálová botanická zahrada, platformy pro jógu a meditaci, koncertní pódium s přírodním amfiteátrem. Park je podobné eklektický jako Parky Poznání. A ano, stély s rytinami od Pogaçnika, na projektu se podílela Anna P.

_ _ _

Marko Pogačnik, známý slovinský sochař, geomant a umělec, v parku Ravne 2 zanechal výraznou stopu. Jakožto vyslanec a umělec UNESCO pro mír daroval parku jedno z jeho hlavních energetických a uměleckých děl – Geopunkturní kruh (tzv. Geopuncture Circle či megalitický kruh).Instalace vznikla v létě 2016, kdy Pogačnik se svou manželkou Marikou a mezinárodním týmem 14 sochařů a geomantů (mimo jiné i z České republiky) vytesal do masivních kamenných bloků takzvané kosmogramy. 

Pogačnik věří, že pomocí správně umístěných kamenů lze léčit narušená energetická místa krajiny. Kopce kolem Visoka vnímá jako klíčové energetické centrum a "břicho Evropy". Do obřích megalitů zde umístěných jsou vyryty reliéfní symboly (kosmogramy). Každý z nich komunikuje s jiným aspektem přírodního, minerálního či elementárního světa v údolí. Podle nadace spravující pyramidy slouží tento Pogačníkův kruh k harmonizaci prostoru, posílení pozitivních vibrací parku a k rituálnímu propojení návštěvníků s planetou Gaia. Při procházce parkem Ravne 2 na tyto opracované kamenné stély narazíte v jedné z klidových zón. Slouží jako oblíbené místo pro meditaci a energetická cvičení.

_ _ _

Chvilku si zde čtu a pak už je pozdní oběd, který si jdeme sníst na schody do stínu. Výstup na pyramidu Slunce oželíme s těžkým srdcem, máme to ještě 3 hodiny cesty na místo spaní. Do údolí ... ke starému pohřebišti dojedeme asi 15 minut po západu slunce, ale ještě se jdeme projít, dokud vidíme pod nohy, po planině.

Je tu pár krav a vede je kůň s kravským zvoncem. Je zvědavý a postupně dojde až k našemu karavanu. A pak všichni odejdou. V údolí je ticho, jdu se osprchovat venkovní sprchou, i když teplota rychle klesá. Voda je teplá, takže to vůbec nevadí. Jdu pak ještě kus nahoru po úbočí kopce, slyším holky, jak štěbetají při koupání. Kochám se hvězdami, bez světelného smogu jsou jich vážně postupně miliony. Krása, ani se mi nechce jít spát do auta, ale na venkovní spaní neám karimatku.