Varhoštské poklady: alej u Maderbergu, srneček, pramen a lůmek

Varhošti věnujeme poslední rok zvýšenou pozornost v souladu s obnovou povaleného kříže (Boží muka) před kaplí sv. Notburgy. A mne poškrabkává vzadu na mozku chuť něco provést se samotnou kaplí. Až je to zpupné, mít "plány" a přitom samotnou ves v plném rozsahu dost neznat. Je čas to napravit, Pomalu Snejksi, pomalu - pokorně. Je neděle 3. května, v pátek proběhl Bílý kámen, včera jsme ještě sklízeli věci ze stanovišť. Teď, dnes, je možné, si "za odměnu" dát klidnou, seznamovací a objevnou procházku.

Začínáme od křižovatky směr sever (Velká Střelná) a k prameni Hadovce (Varhošťského potoka).

_ _ _

Většina obci zde v prostoru na naše poměry nebyla velká, třeba Varhošť měla do 50 čísel popisných, prameny uvádí, že od roku 1911 do konce 2SV zde žilo okolo 340 lidí. Byli si blíž? Pomáhali si, protože museli? Neměli tolik komfortu a supportu zvenku, jak máme my nyní. Představte si život bez TV, mobilu, internetu, moderní techniky pro všechny profese od práce na poli přes medicínu až zábavu. Žádné nákupní středisko za rohem a lékařská pohotovost. Ale asi také ne víkendové toulání po horách s batohy jen tak pro zábavu :).

Byli lidi díky tomu třeba i k sobě více tolerantní?

Uvědomují si, že zcela přirozeně o tom v zaniklých obcích přemýšlívám. Zda tvrdý život znamenal sounáležitost. Stojím asi 2m "nad podlahou" do sebe zřícené kaple (teda ona byla dost velká, za mne to byl skoro kostel) a rozhlížím se. Kaple byla opravena v roce 1887 a požehnána (posvěcena) 4.listopadu 1888. Vydržela déle než ta na Nové Vsi nebo na Nepřívazi. Zbořeny byly všechny podobně, po roce 1960. A přesto, po 70 letech, je obrys zdí uvnitř pěkně viditelný. 

Stálo by za to uvnitř vyhrabat tak metr do hloubky, vyčistit a zasanovat, bylo by to krásné modlitební místo, chráněné jak hnízdo .-). OK, dostanu sem bagr .-), až se bude upravovat terén před kaplí, kde budeme znovu skládat a renovovat a usazovat kříž, kterého kusy se zde "povalují" již mnoho let.

Seběhnu z kaple přes školu se zbytky kovaného plotu na louky a skrze trní do kopce směr statek rodiny Mader (kopec nad ním je Madersberg). Ten je podle starých map a Locusu vážně obrovský. Jsou vidět základy, vstupy (zřejmě byl průjezdný). Čekala bych studnu, možná tu někde je, jen ji dnes nevidím. O to více je potřeba koukat pod nohy, tady nikdy člověk neví, kde by se mohl propadnout. Rozhodně je zde obrovské množství stavební břidlice - desky, střešní tašky - v mladé trávě mezi petrklíči a sasankami. K tomu jarní klid-neklid, ticho od ruchu civilizace, závoveň mnoho drobných zvuků přírody, bzučení, cvrlikání hmyzu i ptactva, vrzání stromů.

Blízké setkání ...

Na severní straně se ve slunečních paprscích koupe třešeň, sluší jí to. Stojím a kochám se, a tu slyším praskání větví. Ze zatáčky za křovím vyletí po pěšině jelínek přímo na mne. Ouha, to jsme nečekali ani jeden. Stojím, ani se nehnu, ať ho nezmatu ještě víc. Další vteřiny má v očích i nohách otazníky. Ale dá to - i když letí z kopce, dokáže se stočit a vyhne se mi, krouhne to cca 1,5 m kolem mne. Díky, šikulo. U(f)levilo se mi, i když je relativně malý, sejmul by mne, fyziku z kopce neušulíš. Vydýchávám se, a pak se pode mnou se ozve salva békání, srneček si taky ulevuje, zní to jako by si trochu zanadával z překvapení, které ho právě potkalo. V duchu se směju, jsme na tom stejně, já se také lekla.

Jdu ještě kousek za Madery, najednou je tu .. nebo spíš byla alej? Pařezy v pravidelných rozestupech, podél evidentní cesty... Hmm, mapy říkaj, že asi i jo. Odkláním se od ní přes louku k prameništi Hadovce (Varhošťského potoka), který sváděl vodu k rybníčku nad kapli. Evidentně zvěří oblíbená až lázeňská destinace, chodí se sem pít, ale i na bahenní lázně :-). 

Obkroužím pramen na protější svah, zpět se jde přes domy rodin Schwarz, Hausner a další až k Polzer. Wagnery. U více statků jsou zachovány klenuté sklepy z cihel. U jednoho domu to vypadá, že zde byl žernov, ale v reálu už to mysl spíše milosrdně domýšlí, než že by byly stopy po něm jisté.

U statku rodiny Mück mne zachytí větev nohu, vysmeknu se a chytí mne další. Skláním se a mezi nimi leží stará lahvička. Celá, a ano, plná mechu a hlíny. Omletý povrch skla opalizuje, na boku vystupuje nápis SORISIN.. doma dohledám, je to stará lékovka na léčivý sirup na bázi guajakolu (resp. sulfogvajakolu), který se v lékárnách 19. a na počátku 20. století připravoval a prodával. Sorisin se používal se zejména k léčbě tuberkulózy (TBC), chronických katarů dýchacích cest, anémie a dalších plicních či krčních chorob.

Na této straně je celkově více drobných pozůstatků lidského života, ale také zajímavé kompozice břidlicových zarostlých tašek v kmenech, stromy padlé a spojující tak 2 statky, a ANO, suché spadlé stromy s krásnými vybouleninami na vyřezávání. Sem se vrátím :)-, polohy mám poznačené. Poslední štací je malý, ale krásný lůmek nezvykle přímo ve vesnici... Jde o bývalé těžební místo typické pro geologické podloží Oderských vrchů - břidlice, která byla pro tento region běžné. Dnes je lom již  zanesený a představuje lidmi téměř nedotčené zákoutí. Moc fajn, posedím, tady bych i bydlela :-).

A tím pomalu okružní procházka končí. Rozhodně bude stát za to příště od pramene netočit zpět, ale pokračovat dál směr Nová Ves, Olejovice ... to by mohla být moc pěkná trasa.

TIP NA JEDINEČNĚ JEDNODUCHOU TVORBU. Ladí mi s černobilými fotkami z dneška a také z bohatosti flory a fauny zde u Hadovce:

Sada na modrotisk: https://www.papirplojhar.cz/diy-sada-na-modrotisk-botanopia/

Duhové samolepky: https://www.papirplojhar.cz/blog/hledate-to-prave-pro-milovniky-rostlin/

a ještě Petr Horký a jeho projekt https://socrato.cz/